Ilustrační foto: Freepik

O Eli a Máje aneb povídání o tom, jak se člověk učí

28. 1. 2025

Můj příběh zdraví Zimní soutěž 2025

Autor: Vlastimila Kosorínová

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 1.2.2025 19:28

Dojemné a ty velké děti mají v sobě ryzi upřímnost.

Jitka Caklová 30.1.2025 08:24

Článek čtu po několikáté a pokaždé mi po tváři stékají slzy. Ale nejsou to slzy smutku, nýbrž slzy lásky k člověčině. Nějaký čas jsem "pracovala" v podobném ÚSP a nepamatuji, že by tam panoval smutek ♥♥♥

Ingrid Hřebíčková 29.1.2025 18:48

Musíte být velmi citlivá, když se dovedete takhle dívat. Vaše články pohladí po duši. I když jsou smutné.

Jana Kollinová 29.1.2025 13:31

Těším se na pokračování.

Vlastimila Kosorínová 29.1.2025 13:17

Ty holky jsem znala. Příběh má pokračování. Je v něm Janí a Kočárek.

Jana Kollinová 29.1.2025 12:56

Zajímavou formou napsaný příběh, který se stal nebo nestal? To není důležité. I kdyby to měla být jen fikce, má v sobě vyjádření podstavy schopnosti výjimečných lidí učinit blíže nespecifikované skupině lidí život příjemným a pro ně pochopitelným a plnohodnotným.

Michaela Přibová 29.1.2025 12:05

Krásný, křehký a dojemný příběh. Děkuji.

Libuše Křapová 29.1.2025 00:13

Krásné povídání :-)

Eva Mužíková 28.1.2025 18:55

Úplně ty dvě vidím. Žijí ve svém světé a jsou šťastné. Krásný příběh.

Jitka Caklová 28.1.2025 18:42

Krásný příběh. I takhle může vypadat láska, přestože na opačném pólu normálnosti ♥♥♥

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Čas letí a já letím s ním

Čas letí a já letím s ním. Ano, dnes se opravdu vznáším. Včera jsem si od pana doktora nechala píchnout dvě injekce do spodní části zad a dnes překvapivě chodím bez bolesti. No, skoro se vznáším.

Hana Šimková

Obrazy s příběhem: Stanislav Judl, člověk, který ovlivnil můj život, aniž by to věděl

Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se staly, společně s nábytkem, každodenní nedílnou součástí našeho života. Postupem času je už ani moc nevnímáme. A přitom každý z nich má svou historii vzniku a svůj příběh o tom, za jakých okolností se k nám dostal.

Alena Velková