Věková diskriminace na vlastní kůži

I já jsem zažila "věkovou diskriminaci" , když mi bylo 50 roků; při hledání práce na kterou jsem splňovala všechny požadavky - tedy až na ten věk....... Odpovědí bylo hodně a převážně : Jsme mladý kolektiv...., nebo jim vadilo i 4 km dojíždění do zaměstnání; šla jsem i o "stupeň níže", jen abych nějakou tu práci měla...... Nakonec jsem skončila jako "operátorka" (po staru dělnice) v nepřetržitém 12. ti hod. provoze, ... a abych prošla dost přísnou vstup. zdrav. prohlídkou, musela jsem ze složky vyndat záznam o těžké operaci, kdy jsem nesměla zvedat více jak 5 kg a nejtěžší tam byla manipulace až s 15 ti kg v rukách; i s nedoléčenou rehabilitaci po vykloubení lokte (zůstaly mi trvalé následky), a tak jsem práci dostala, a byla jsem za ni vděčná ! A vůbec mi nevadilo že je to v sousedním kraji, na ubytovně, kde vám tam po pokoji běhaly myši a jací tam byli spolubydlící, to už byla kapitola sama o sobě, ..... hlavně že jsem měla PRÁCI !!!!!!!

Pokud pán zůstal v zaměstnání pouhé tři roky tak se té nemocnici nedivím. Žádný zaměstnavatel netouží shánět nového zaměstnance už po 3 letech.

Také jsem zažila věkovou diskriminaci na vlastní kůži, v 52 jsem nemohla najít žádnou práci, na menší plat jsem nechtěla, byla jsem na spousty pohovorech, zpovídali mě takoví "klučíci", cítila jsem od nich nadřazenost. Byla jsem pakonec nucena odejít pracovat do zahraničí, což se ukázalo jako to nejlepší, co jsem mohla udělat.

JIndřichu, odpověď na poslední otázku z článku po našem - "Protože sú hlúpí!"

Také tomu nerozumím. Řekla bych, že práce sanitáře je natolik mizerně placená a přitom náročná, že vezmou každého uchazeče, který se aspoň trochu sám udrží na nohou. A pořád se píše o tom, kolik bude na pracovním trhu chybět za pár let lidí a jak se firmy začínají zajímat o lidi 50+, ale v praxi to stále nikde nevidím.