Ilustrační foto: Freepik

Májová vzpomínka

12. 5. 2025

Teta Dalecká naší pokrevní tetou nebyla, ale říkali jsme jí tak. Do naší široké rozvětvené svinčanské (odvozeno od názvu vesnice!) rodiny plnohodnotně patřila. Navíc se neskutečně líbila mému tátovi. Sice byla starší než on, ale to jeho obdiv nezastavilo.

Autor: Šárka Bayerová

Hodnocení:

(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Dostal 14.5.2025 08:41

:-) Linka jako na "na východní frontě klid" k poučení dělat staré věci nově, jinak a lépe... :-)

Šárka Bayerová 14.5.2025 07:08

Děkuji všem!

Ingrid Hřebíčková 13.5.2025 15:45

Moc hezky napsaný moc smutný příběh.

Zuzana Pivcová 12.5.2025 17:15

Bohužel, mrtví byli až téměř do posledního okamžiku. Pamatuji také, jak mi vyprávěl jeden kolega, že jeho maminku hnali Němci spolu s několika dalšími jako živé štíty za povstání na Vinohradech.

Martina Růžičková 12.5.2025 13:43

Dojemný a velmi dobře napsaný příběh. Bohužel po staletí se stále podobné zločiny opakují a nevinní lidé umírají.

Zuzana Zajícová 12.5.2025 12:43

Nepoučitelní jsme...

Naděžda Špásová 12.5.2025 12:09

Hezké, i když smutné. Myslím. že tenhle svět se nikdy nepoučí, stačí si poslechnout co se ve světě děje. My to snad ještě přežijeme, ale je mi líto našich dětí, nic hezkého je nečeká.

Daniela Lender Chaloupková 12.5.2025 12:04

Šárko, veselý začátek, smutný konec ... jak už tak život bývá. Díky za opravdu dojemný příběh. Bojím se, že lidstvo je nepoučitelné, protože historie se stále opakuje ....

Josef Borecký 12.5.2025 10:46

Krásné nopsáno stručně a výstižně o velmi smutnè historii. Na tu není radno zapomínat. Hlavně to jaké s námi untermench národy byly plány do budoucna.

Jarka Jendrisková 12.5.2025 10:19

Lidstvo se nepoučí nikdy, to už dnes vím. Je dobré vzpomínat na lidi jako byl váš "strýc". Také máme v rodině tragické příběhy z války, ale vím málo, abych o tom mohla psát. Ti kdo věděli už nežijí, měli jsme se ptát dřív, dnes to mrzí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek