Tak trochu jako ve středověku

Také obdivuji přístup pana doktora, i k Aničce i k rodině, mohlo to dopadnout daleko hůř.

Až se věřit nechce... Ale stalo se. Váš otec byl úžasný, nemáte s ním více příběhů?

Anička taky věděla, že se děti rodi mamince z bříška, ale až po svatbě....

Až neuvěřitelný příběh, naštěstí s dobrým koncem. Mně maminka také nevysvětlovala jak se rodí děti, ale koupila mi jednu z jmenovaných knížek, tak jsem byla poučena. Dnes to vědí už děti ve školce, že se narodily z maminčina bříška.

To ta Anička ani nechodila do ZDŠ? Já chodil na základku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a v přírodopisu jsme se o početí i rodičovství učili, i průbeh soulože byl v učebnici. A byla a je povinná školní docházka. Anička asi v přirodopisu nedávala vůbec pozor

Začátek 80. let? Klidně tomu věřím. Sice o deset let dřív, ale i mě se spolužačka na střední ptala, jestli může otěhotnět po puse. A ruku na srdce - komu z vás rodiče otevřeně a bez ostychu vysvětlili, co a jak?

:-) Krásný předobraz doby těhotné válkami, ze které jsou lidé blbí běžně... :-)

Krásně napsané, trochu dojemné, ale přesto jsem se pobavila, díky. Neuvěřitelně empatický pan doktor, tehdy dost nevídané ... Připomnělo mi to moji spolužačku ze střední školy, konec 70. let. Probírala s námi, že pozorovala doma na dvoře kohouta, jak honí slepici a že má strašnou hrůzu z toho, až ji (nějaký potencionální) manžel bude takto nahánět o svatební noci ... Připomínám, že v té době existovaly pouze dvě útlé knížečky (Dospíváte v muže a Děvčátko, na slovíčko). Tak jsme je sehnaly, pod pultem v knihkupectví ještě výbornou knihu manželů Pondělíčkových a přinesly jí to. Nakonec vystudovala VŠ, vdala se, má dvě děti a dodnes učí na základce. Konec dobrý, všechno dobré :-)

Hezký, takový lidský :-)

To je až neskutečný fanatizmus.