Věci nepotřebné

Super, knížky už půjdou samy :-)

Moc hezký a hlavně vtipně pojatý článek. Děkuju.

Jo, Jo, Mirku. To je i u mne nekonečný příběh !

Mirku, bezvadný článek. Zrovna se dívám na poličku na stěně. Mezi jinými věcmi je sklenička s nápisem 50. Máme ji doma hodně roků. Dřív jsem si říkala, že se možná padesáti nedožiju a vida už mám 67. Sklenička pořád na mě kouká a jen konstatuji, jak ten čas rychle letí. Rozhodně ji nikomu nedám ani nevyhodím, to prostě nejde!

Jak moc dobře tohle znám :-) Některých věcí - a bylo jich už docela dost - jsem se už dokázala zbavit. Ale upomínky na krásné chvíle? Držím je v ruce - a pak uložím zpátky. Jenže ony se mi pak asi rozmnožují!

Pobavila jsem se. Teď jsem zrovna v likvidační fázi. Vyházela jsem skříně a věci mám v kufrech a krabicích...a pomaloučku přebírám, likviduju a smlouvám sama se sebou. Našla jsem fakt "poklady". A to ještě nedošlo ba broušené sklo a porcelán po prarodičích, to trprve budu trpět. Zeť mi o Vánocích položil otázku, jestli nemám 2 hrnky nebo 2 vinné skleničky stejné...no, nemám, takže v létě napravím i to, ale vyhoď to, když je to tak milé mému srdci :-)

No, to bylo kruté.. :-). Když si s vámi taky hezky povídaly a nechtěly pryč... Já vím, někdy je to nutnost. Na druhé straně, několikrát jsem se musela stěhovat a když v novém bytě vybalím své knihy a jiné poklady, najednou jsme s kocourem zas tak nějak doma...

Mirku, tak mám pocit, že ten rozhovor je s mými "poklady". Zrovna tak se na mě dívají, zrovna tak se mnou debatují, když otevřu příslušnou skříňku. No, ještě nějaký čas mohou být v klidu, zatím se na ně nechystám... Moc krásný článek.

Pro mě velmi aktuální. Ale neřeším svoje věci, likviduji pozůstalost po rodičích. A to hodně bolí. Těším se, až to budu mít za sebou. Ale Váš příspěvek je vtipný, doma si občas také takhle povídáme, jen bývám víc nekompromisní.

S přibývajícím věkem se toto téma stává vysoce aktuální. Věcí a sbírek mám opravdu hodně, což je tím, že mám velký mezonetový byt, v němž jsem po úmrtí manželky sám. Tak na redukci věcí ani moc netlačím a velmi mne těší, když se věc dostane k někomu, komu udělá opravdu radost. Tak jsem postupně udal a rozdal šatstvo po manželce, zbyly jen hodně drahé kožichy... A s mými sbírkami známek, odznaků, různých nálepek atd. ať naloží potomci...