Táňa (59 let): Odmítli jsme letos v létě dětem hlídat zvířata. V rodině je zle

Není to jen u Vás, my mívali spoustu zvířátek doma, jako dítě jsem měla morče, křečky, kanárky a starala se. Psa mi nikdy naši nedovolili. Už cápu i proč, ale bylo mi smutno, bratr o hodně starší, já stále sama. Chodila jsem ven a ke kamarádkám, ony k nám nemohly... Jako máma jsem jezdila co léto na vesnici a děti si tak zvykly a mají rády zvířátka, všechna... Doma byl zajíc, myšky, morčata, pejskové... Ale jsou dospělí a ve svém. Já si koupila nové koberce, běhouny, protože mám také pesana a nechci už, aby je zničil... Už na nové nemám. Je mu 12 let, nic jiného neničí, pohybuje se po celém bytě. Jsem jím uvázaná doma, na druhou stranu mě nutí chodit ven a dělá mi společnost. Nechci ho dát hlídat, protože bych musela na oplátku hlídat jejich, kteří (na rozdíl od mého) línají a chlupy jsou všude. Morčátka stačí vyčistit, hobliny, tráva, zrní, nejsou cítit. Kočky jsem nikdy neměla, na vsi jsme si je užili, ale pejsky jsme tu měli. Jednoho syna, když studoval, škola, pak byl v Praze, pak v Holandsku pracoval apod. A pejsek tu žil osm let, pak si ho odvezl. I druhého syna fenka tu nejdříve nežila, pak se syn vrátil domů i s ní. Byla zlatá a musela si zvyknout na našeho, než se syn odstěhoval. Nejmladší má největší plemeno, hodné, zlatíčko, ale chlupy všude a bylo mu 12 před pár dny. Není dobré, když se zlobíte, nadáváte, partner, manžel, v tom žije a poslouchá to a ustupuje, znám takové lidi. A když se rozhodl to "rozseknout", vyčítáte mu to... Ano, situace bude napjatá, ale to by byla stejně a kdo ví, jak by to mezi Vámi dopadlo...

Když je něco, jako tohle hlídání, například, na chvilku nebo občas, tak to je radost. Ale nemělo by to být automaticky. Stalo se mi, že manželka řekla :" ty jsi venku k těm dětem samý ťuťu ňunu, a naše děti sprdneš. Copak jenemáš rád? A doplňte si každý ze svého života...

Náš známý zde dostal na hlídání starou fenečku jorkšíra, když jeli mladí do Chorvatska, bylo jí zle, ještě jsme s ní jely s Marcelou na veterinu pohotovost v ČB a za dva dny pak před námi na trávě dodýchala, on se chudák bál, že se na něj budou zlobit, že se nepostaral, jenže dopředu se vědělo, že má slabé srdíčko, ale také se jí stýskalo. Já bych od zvířátek nejela. Když jedna potřebuje jet do Prahy, druhá je samozřejmě s kočkami.

Žiji ve vícegeneračním RD spolu s rodinou svého syna. Jeho rodinu tvoří i fenečka, kočička a králíček. Já zase mám kočičku. Když mladí jedou na dovolenou automaticky jim jejich zvířátka pohlídám a oni zase se starají o moji kočičku. Považujeme to za samozřejmost a nikoho z nás by nenapadlo, že se jedná o nějaké obtěžování. Nedávno jsem byla 14 dnů v lázních a snacha s vnoučaty se vzorně o kočičku Polynku starala.

Já si tohle neumím vůbec představit, natož uskutečnit. Mladí si musí uvědomit, že zatěžovat rodiče hlídáním nelze do nekonečna. Dobré rozhodnutí. Ještě podotknu, že opatrování zvířat je zodpovědné a náročné. Před třemi roky jsem kladla na srdce mému muži, ať mi pohlídá kočičku. Odjela jsem k matce a po příjezdu byla pryč. Pak to z něj vypadlo, že šel na posed a vše ostatní nějak podcenil....

My dávali pejska do psího hotelu. Musel si zvyknout a dál jsme to neřešili. Nenechali jsme se omezovat. Hlídání zvířatek je náročné a zodpovědné. Kdyby se jim neco stalo... proto, i když jsme doma, prostě zvířatko nemáme, abychom nemuseli řešit, zda mužeme tam nebo tam. Paní udělal dobře. Mladí si automaticky myslí, že rodiče musí vůči nim všechno, protože jsou doma. Vůbec je nenapadne, že i takoév hlídání zvířatek je vyčerpávající, natož hlídání vnoučátek.

Když mi pes poškrábe dveře, čekám aspoň snahu to řešit – nebo výraz „jsme naprostí idioti, moc se omlouváme“. Pokud nic z toho, bylo to moje poslední hlídání. A automaticky předpokládat, že jim budu zvíře hlídat? Jako pardon, ale jestli jsem chůva, služka nebo útulek, zapomněli mi to oficiálně oznámit. Příště jim pošlu ceník. Včetně příplatku za drzost.

Ono když se něco zavede, těžko se to pak mění.

Paní s manželem se rozhodli velmi dobře a naprosto s nimi souhlasím. Mají právo na svůj osobní život, koníčky, kamarády a v neposlední řadě i na odpočinek - třeba u moře. Vůči dětem měli povinnosti (a že jich je dost) pouze do doby, než dospěli a osamostatnili se. Nyní je to jen jejich dobrá vůle, jestli budou zvířátka hlídat, nebo ne. A pokud se rozhodnou, že přece jen hlídat budou, tak děti musí s rodiči domluvit termín s dostatečným časovým předstihem, aby byla možná domluva a ideálně tak, aby to neomezovalo žádnou ze stran. Naopak, pokud se rodiče rozhodnou, že hlídat nebudou, že je to omezuje opravdu hodně, tak se nikdo zlobit nemůže. Bohužel některé děti vnímají pomoc rodičů jako naprostou samozřejmost a ne jako velký benefit...

Rozumné rozhodnutí, vyřešit hlídání si musí mladí sami.