Co se (ne)říká o vyloučených lokalitách severních Čech
FOTO: Vojta Brisuda, Pexels

Co se (ne)říká o vyloučených lokalitách severních Čech

5. 7. 2025

Když chcete udělat nějakou strhující reportáž, stačí poslat novináře do sociálně vyloučené lokality a máte úspěch zaručený. Pražané, kteří většinou rádi dělají ostatním přednášky o xenofobii, se na oko zhrozí, napíšou pár zhnusených komentářů a tím to končí.

Redakce má čtenost a národ zase má co číst. Přesně takhle to vyšlo iDnesu, který před časem přinesl smutný obrázek ústeckých Předlic, jež zjevně kdysi bývaly dobrou čtvrtí, což lze usuzovat z původně krásných domů. Kdyby do nich někdo investoval a místní obyvatelé by si svého okolí více vážili, mohlo by dnes celé místo vypadat úplně jinak.

Nedávno jsem potkala jednu mladou ženu, jež se nastěhovala právě do Předlic ke kamarádce, co si tam koupila dům. Řekla mi: „Nikdo z mých pražských přátel nechce za mnou do Ústí přijet.“ Zažívám to samé, i když bydlím ve velmi dobré části Teplic. Přesně ti lidé věčně kázající o rasismu a předsudcích ve finále na sever nepojedou, protože je to tady strašné. Nikdy by se sem nepřestěhovali, to raději zůstanou na pražském sídlišti. Tohle pokrytectví se mi nelíbí, bohužel ho živí i média svými články. Ty vyzní vždycky v neprospěch nás ostatních občanů severu. Ale proč?

Vždyť sami Romové mohou pozitivně přispět k tomu, aby jejich okolí vypadalo lépe. Už Magdalena Dobromila Rettigová opakovala, že i chudá hospodyně může udržovat domácnost a její okolí v čistotě. Stačí totiž uklízet a používat vodu. Jenomže vídám to sama. Romové se chovají mnohdy jako malé děti. Blízko mého bydliště stojí dvě ubytovny a na rohu se před časem otevřel vietnamský krámek. Zatímco já běhám po městě a hledám finančně přijatelné potraviny, zmíněný značně předražený obchod od rána do večera čelí náporu blízkých obyvatel z ubytovny. Já tam obvykle občas dojdu pro drobnosti, ale Romové tam nechávají tisíce korun, i když by mohli nakupovat v nedalekých supermarketech. Fascinuje mě, že já do krámku většinou přiběhnu a nakupuji v chvatu, moje vrstevnice si tam povídají a nikam nespěchají. Nikdy. Přitom, kdo chce, i tady pracovat může, rasismus v tom nehraje roli. Vždyť máme třeba romské řidiče, nebo prodavačky a nikdo opravdu neřeší, kde a s jakou barvou kůže se narodili. Každý člověk se má totiž chovat především slušně a to jediné bychom měli a mohli soudit.

Zdá se mi, že je obecně pro některé lidi mnohem snazší nadávat na systém a čekat, čekat na to, co pro ně udělá. V dospělosti ale za sebe zodpovídáme sami a sami se staráme o své finance i potřeby.

Mentalita Romů se ale od té naší odlišuje tím, že se více soustředí na přítomnost než na budoucnost. Stejně tak obvykle neřeší možnosti levnějšího nakupování, což do nějaké míry chápu. Ale nemohou si pak jenom nárokovat výsledky našeho úsilí. Musí do něj taky přispět. Ostatně ten špatný obrázek o severu pomáhají spoluvytvářet. A to mě mrzí, protože kdyby se vzchopili a ukázali, že s nimi můžeme počítat jako s parťákem, svět by se stal o něco hezčím. A ono to začíná ve školách. Několikrát jsem realizovala své programy na sociálně vyloučeném sídlišti a mile mě to překvapilo. Žáci byli od učitelů doslova vypiplaní a docela se snažili. Takže ono to jde, jenom do toho nesmí rodiče házet vidle a musí chtít pro své ratolesti lepší budoucnost. A ta na dávkách nikdy nebyla a nebude.

Šťastná si tady na severu nepřipadám, ale rozhodně za to nemohou sociálně vyloučené lokality, naopak to nešťastno vytváří hlavně majoritní společnost. Na jednu stranu se nedivím, mít v občance trvalé bydliště v místě, na které si celá republika ukazuje prstem, to ničemu nepřidá. Přesto by v rámci férovosti mohly také vznikat pozitivní reportáže, neboť i tady žijí pracovití a rozumní jedinci, jež se pokoušejí něco pozitivního vytvářet. Jen nejsou příliš vidět a slyšet.

 

pexels-vojta-brisuda-222949928-13574752.jpg

 

 

 

města a obce společnost životní postoj
Hodnocení:
(4.5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
I já souhlasím se Zdenkou. Generace předešlých Romů byla jiná, pracovitá, nebyly problémy, brali peníze za práci, jako všichni. Byla povinnost pracovat a nikomu to nevadilo. Vážím si každého slušného člověka, který v těchto šlépějích prožívá svůj život a tím dává příklad i svým dětem.
Daniela Lender Chaloupková
Stoprocentně souhlasím s p. Jírovou (20:08). Do ZDŠ se mnou chodilo několik romských dětí, tehdy se jim smělo říkat jinak ;-), a nikdo s tím neměl problém. Kamarádili jsme všichni dohromady. Můj děda s babičkou měli kdysi krejčovský salon, který jim komunisté znárodnili. Byli začleněni pod Oděvu, ale soukromě šili dál těm, kteří se nespokojili s (ne)nabídkou socialistických obchodů. Dodnes si pamatuji, jak babička chválila p. Davidovou (Romku), která i se svým manželem pracovala v kravíně, jak je vymydlená a voňavá, když přijde na zkoušku, že by si z ní leckteré "rádoby dámy" mohly vzít příklad. Kdo nepracoval, šel "do basy". V hospodách sedávali mezi ostatními, v "konzumu" jejich ženy probíraly s "gádžovkami" recepty a zlobivé děti. Nová generace žije jinak, protože může .... Kde se stala chyba .... ????
Zdenka Jírová
Celý život žiji v Teplicích na severu. Všude jsou hezčí i horší ulice, i jejich obyvatelé. Bydlela jsem 14 let v sídlišti v Proseticích. Když jsem tam přišla, bylo vše krásné a nové. Jenže se tam přidělily byty obyvatelům z Pražské ulice, která se bourala a byty tam byly již zdevastované , bydleli tam hlavně Romové. Postupně se i sídliště v Proseticích stalo nežádoucí adresou, přestože tam původně byly byty i pro nové lékaře. Během doby, kdy jsem tam bydlela, jsem se seznámila s řadou Romů, kteří by mohli být vzorem pro ostatní. To byli ti, kteří museli před rokem 89 pracovat. Například rodina v přízemí se starala o 5 dětí své nešťastné dcery, která se zabila pádem z okna. Děti byly řádně vedené, jejich děda byl dokonce domovním důvěrníkem. Několik dalších rodin v našem vchodě se také snažili splynout s ostatními. Bohužel, ne všichni dokázali rozeznat co je už za hranou zákona. V sídlišti žila řada prostitutek a žil tam i jejich "pasák", který je navečer troubením svolával do auta a odvážel je na pověstnou E15 "za prací". Historek kladných i záporných mám z té doby množství. Měla jsem tam krásný byt, ale velký a když jsem zůstala sama, už jsem si ho nemohla zaplatit z penze. Velkým zadostiučiněním mi bylo, když jsem po několika měsících potkala svou bývalou sousedku Rómku, která si mně stěžovala, že ta nová partaj nechce uklízet společnou chodbu. Byla to táž Rómka, kterou jsem před lety naučila si vážit i společného prostoru a uklízet jej. Ta "nová partaj" byli "bílí". Neštěstí Rómů je to, když je nic nenutí pracovat ani posílat děti do školy a jsou živeni štědrou dlaní státu. Svým způsobem jsou jako děti, kteří se radují, když nemusí do školy.
Šárka Bayerová
Tak trošku schízová splácanina...
Alena Velková
Tak nevím, ráda byste četla pozitivní reportáže, ale ve svém článku sama Romy kritizujete a navíc rejpnete do Pražáků, kteří se stavem u vás nemají nic společného.
Naděžda Špásová
Manžel je rodák z Ústí n/L, tak když jsme se vzali, po nějaké době jsme se od mých rodičů přestěhovali do ÚL. Nejdříve jsme bydleli v garsonce na Střekově, potom na Skřivánku a pak jsme v r. koupili nový byt 82 koupili nový byt ve Vinařské. Tady naši tmavší obyvatelé moc nebyli, máme jen jednu mladou rodinu u nás v domě a ano jsou docela hluční. Ve městě je to mnohem horší tam jich je požehnaně. Město jim poskytlo krásné byty v Hrnčířské ulici,tak tam bych opravdu nebydlela. Nechci házet všechny do jednoho pytle, jsou mezi nimi i slušní lidé. Máme tu i bezdomovce a ne málo, ti jsou ještě horší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 27. týden

V pondělí 30.6. začíná nejprestižnější tenisový turnaj - Wimbledon. Tématem vědomostního kvízu tohoto týdne bude tenis.