Popel

Dlaň plná popela
praskající oheň v krbu
a únava drtí duši
najít tak živou vodu
vznést se s plameny 
a dojít klidu tam,
 kde myšlenky vzdálené v prostoru a čase
   nespí...

Násilí plní tento svět
netečnost ta vítězí
dobro ztrácí se v nekonečnu
jak létavice ve tmě
zlo nastupuje svou vládu
 hrubostí proráží si cestu
  dobří lidé pláčou

Příroda oblékla smuteční šat
sněhové vločky zbytnělé lží
 láska se ukryla ve stromech
  laskavosti té dochází už dech 
   jen blázni chechtají se na hrobech
    jiskřičky v popelu a oheň usíná
        snad s ránem rozsvítí se den