Kamarád čekal celých 6 let, že se partnerka k němu nastěhuje. Ona měla děti pozdě, těsně před čtyřicítkou. Má je ve střídavé péči a on, když je u ní, tak mu děti lezou na nervy. Má 54 let. Své děti má dospělé. Když přijde po náročném zaměstnání, tak si chce odpočinout, relaxovat. Samozřejmě děti v malém bytě, to je problém. Kouzlo se vytratilo a vztah se vypařil.
Ozvala se mu na facebooku žena přiměřeného věku. Líbil se jí. Setkali se a přeskočila jiskra. Ta dáma má jednoho syna, který má již 30 let. Povila ho v devatenácti. Zdá se, že tady by nebyl být problém. Křik a dovádění dětí zde nehrozí. Žena se mu zdá milá, je usměvavá a společenská. Také v posteli to klaplo. První varování. Při návštěvě jeho domečku mu sdělila, že se jí u něho nelíbí. Může to být pravda, ale vím, že pokud žena chce, tak mu pomůže udělat příjemný domov i pro ni. Podle mě je spíše důležitější hledat na druhém pozitiva, než začít si ihned všímat druhé strany mince. Záleží, co převáží. Nikdo není ideální ani ten, který hledá. Dáma měla více vztahů. Nejdřív byl jeden o 20 let starší a další zase mladší. Od zdi ke zdi. Teď byla delší dobu sama. Myslím si, že když je člověk sám několik let, může se z něho stát sobec. Nikdo mu do ničeho nekecá, dělá si, co chce a spíše si užívá. Jenže žít s někým je to již složitější. Musíte brát totiž ohled i na toho druhého. Již jsme my, nikoliv jen já. To je pro někoho průser. Jak to lidé řeší? Opět marným hledáním. Samozřejmě, někdy se to vzácně podaří. Jako mému kamarádovi napotřetí. Jsou spolu 16 let. Je to kolotoč.
Po 10 letech jsem náhodně potkal známou. Stále hledá. Už je to 10 let a pořád je sama s přestávkami. Je milá a náročná. Povídám ji: „Slev ze svých požadavků. Přijmi toho druhého, jaký je. Nejsem psycholog, ale jedno vím, pokud hledám dlouhodobý vztah, tak se musím snažit a nikoliv hledět jen na sebe. Lidé nejsou zboží, které si stačí jen vybírat. Samozřejmě je to každého věc. Nikoho neodsuzuji. Jen se snažím to jejich chování pochopit. Třeba mají stejný motiv jako chudá dívka v pohádce, která pomohla kouzelné babičce a ta ji odměnila pytlem plných perel. Jenže si mohla vybrat pouze jednu. Rozvázala měch a lovila a odkládala bokem jednu perlu za druhou. Stále doufala, že najde tu největší a nejkrásnější. Nakonec skončila na dně, kde zbyl jen prach z drahokamů. My, kteří ve vztahu žijeme několik desítek let, víme, že tu pomyslnou perlu máme již doma.
