Čas je neúprosný. Čas měří všem stejně, a tak se stane, že jsme najednou staří a raději se nedíváme dopředu. Za temných nocí vzpomínáme na doby, kdy jsme byli mladí a dychtiví a nedočkaví... a zamilovaní...
Když nemůžu spát, promítám si jako staré filmy dávné vzpomínky; na dětství, rodiče, zahradu, dům, polibky, milování, lásky...
Moje vzpomínky se často mění ve slova a verše.
První láska, tak dávná, a tak sladká... bylo mi šestnáct, jemu o rok víc. Tehdy v létě jsme si mysleli, že nemůže být nic většího a silnějšího než je naše láska...
V jemném prachu staré půdy jsme se milovali
Holubí pírko zapletené do zcuchaných vlasů
Zrychlený dech a křik ptáků odněkud z dáli
Můj dnešní výlet do ztracených časů
...................................................
Ach první láska tak dávná a tak sladká
Bylo to navždy a přece jenom chvíli
Pak pojednou zavřela se vrátka
Od staré půdy kde jsme kdysi spolu byli
