Pohádkář, co se bál
Hans Christian Andersen (1805–1875). FOTO: Wikimedia.commons, Volné dílo

Pohádkář, co se bál

4. 8. 2025

Měli jste rádi pohádky Hanse Christiana Andersena? Já velmi, ale tak zvláštně – docela jsem se u nich bála. Fascinovaně a velmi často jsem si jako dítě prohlížela ve vzácné rodinné velké knize sugestivní, docela ponuré, ale zároveň překrásné obrázky malíře a ilustrátora Cyrila Boudy, které k nim neodmyslitelné náleží.

Nedávno jsem otevřela svůj starý čtenářský deník a našla v něm velmi zajímavé informace o tomto pozoruhodném člověku. V prvé řadě mě upoutala data – narodil se 2. 4. 1805 v Dánsku čili před 220 lety a zemřel 4. 8. 1875 tamtéž, což letos završuje 150 let.

Hans Christian Andersen, slavný dánský spisovatel, se do dějin literatury zapsal jako jeden z největších světových pohádkářů. Kromě svých 156 pohádek, z nichž nejznámější jsou např.: Malá mořská víla, Princezna na hrášku, Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko a Sněhová královna, napsal i několik románů a ne příliš úspěšných básnických sbírek a divadelních her.

Syn chudého ševce z Odense se prý do smyšleného světa dobra (a zla) a lásky uchyloval často i v dospělosti, prý proto, že někdy nemohl vystát sám sebe i okolní svět. Ten byl totiž k němu nepřátelský a nepřející. 185 cm vysoký Andersen čněl vysoko nad ostatními, protože výškový průměr byl tehdy kolem 160 cm. Velký nos a dlouhé nohy příliš neprospívaly jeho milostnému životu. Byl mnohokrát zamilovaný – do mužů i žen, ale jejich lásku nezískal. Operní zpěvačka Jenny Lind mu dokonce řekla, že ho nepovažuje za nic víc, než za velké dítě. Své zklamání i milostné sny si denně zapisoval do deníku, který po jeho smrti syn jeho přítele Edward Collins raději spálil.

Hans Christian jako by byl svým osaměním předurčen stát se velkým pohádkářem. Ve 14 letech odešel z domova do Kodaně, kde se zprvu těžce protloukal, ale vždy se našel nějaký dobrodinec, a tak později mohl dokončit vzdělání a dokonce pokračovat ve studiu na univerzitě..

Andersen byl mnohostranným umělcem – psal básně, zpíval, tančil, vytvořil neuvěřitelně kreativní papírové vystřihovánky, které dodnes dokreslují řadu jeho pohádek a vypovídají o jeho citech a snech. V Dánsku ho ale haněli a zesměšňovali, a tak se vydal do světa.

„Bez cestování není život životem," tvrdil.

Na svých cestách se setkal s řadou slavných vrstevníků, jako byl Charles Dickens, bratři Grimmové, jiné svým dílem inspiroval – jako např. Vincenta van Gogha.

Zpočátku cestoval jen v jedněch šatech, s nezbytným cylindrem a hůlkou, později už s truhlou. Nikdy mu nesměl chybět papír a tužka, Měl totiž stálou fobii, že bude pohřben zaživa, a tak usínal s cedulkou na prsou: „Nejsem mrtev, jen spím."

Přes nepřízeň osobního štěstí se Hans Christian Andersen, jako nemnoho tvůrců, dočkal ještě za svého života uznání a slávy, a to i v rodném Dánsku. Ve svých šedesáti letech se tam vrátil, aby si koupil svou první vlastní postel v životě. Když umíral ve věku 70 let, celá země se poskládala na sochu jeho nesmrtelné malé mořské víly, která se stala jedním ze symbolů Kodaně.

 

 

 

 

 

osobnosti pohádky spisovatelé
Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(4.7 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
V devatenáctém století žil i náš K. J. Erben, jeho Polednice také není zrovna veselé čtení. Velikost autora je v tom, že jeho pohádky pro dospělé ukazují i nepříjemnou pravdu a je na společnosti jak se s ní vypořádá. Mně se Vámi napsaný životopis autora líbí, obsahuje vše podstatné.
Iva Bendová
Asi jsem ty největší "horory" vynechávala, protože si ty, co popisuje Dáša V., vůbec nepamatuji a zbytek jsem si asi poněkud zidealizovala, po té spoustě let. Asi je ve mně něco temného, severské detektivky jsem jednu dobu četla hodně, ale temnotu jsem zřejmě nasytila a už je nevyhledávám :-)
Michaela Přibová
Ivo, to je zvláštní. Včera jsme uklízely po malíři pokoj a já narazila na můj starý literární sešit a otevřela na stránku Andersen. Zběžně jsem přečetla výpisky. Mám tam např. že Grieg zhudebnil Andersenovu báseň Tys láska má. Jednou jsem někde četla, že Andersen, jak píšeš, bylo ošklivý. A tím trpěl. Prý když byl někam pozván, nosil sebou růží a tu daroval člověku, který se mu zdál ošklivý. Asi s ním soucítil. A společnost se vždy bála koho obdaruje růží. :-) Jinak při jeho pohádkach mi bylo úzko a bolelo mi srdce. Děkuji za krásný článek.
Ingrid Hřebíčková
Článek krásný, ale já bych taky řekla co Irena M. Poslouchala jsem je v rádiu i četla, ale bylo mi z nich úzko. Mamka milovala Sněhovou královnu, vždycky když jí dávali v rádiu, tak jsme ji poslouchaly. Dokonce mám Malou mořskou vílu i v angličtině. Omlouvám se, ale já měla větší radost, že pohádce rozumím než cítit smutek nad pohádkou.
Věra Ježková
Ivo, hezky napsané, ale NE. Ani Andersen, ani jeho pohádky.
Dagmar Vargová
Ivko, článek je moc hezký a zajímavý. Pohádkář se bál, chápu ho - a já mám zase kvůli jeho "pohádkám" trauma od dětství :-(. Psala jsem o tom v OD (něco ve smyslu, čeho jsme se báli v dětství). Nejen Děvčátko se sirkami, ale i "skvosty" typu Uspávač, Labutě, Tetička bolest zubů atd. Budu se opakovat, neva: Uspávač jede (letí vzduchem) na koni, před sebou živé dítě (= hodné), za sebou mrtvé dítě (= bylo zlé). V Labutích je řeč o čápech, kteří nosí děti, a opět: hodným dětem přinesou živého sourozence, nehodným dětem mrtvého sourozence :-(. Jestli toto jsou pohádky, tak jsme asi každý četli něco jiného. V pohádkách dobro vítězí nad zlem. A konec má být dobrý! Uznávám zvláštní poetiku těchto příběhů a líbí se mi Sněhová královna, to se ještě dalo :-). Ale jinak... prostě néé. Ta naše vydání Andersena byly staré a zřejmě vzácné svazky, ilustrace vypadaly jako černobílé fotky: kostlivci, lebky, rakve, mrtvoly,... šílené! Mívala jsem z toho noční můry. Takže tolik k Andersenovi.
Iva Bendová
Ta kniha a ty pohádky mě přitahovaly, jak můru k petrolejce, také jsem se o ně poněkud "popálila," ale přitahovaly dál. Děkuji všem za reakce, pro všechny mám své pochopení. "Děvčátko se sirkami" se mi dostalo i do jedné básničky z období životní krize. Smutná dílka ale z šuplíku nevytahuji.
Jarka Jendrisková
Díky, milovala jsem jeho pohádky, tajemné, vznešené. Byly tak jiné, než ty "naše". To, že byly smutné mi nevadilo, už jako dítě jsem asi nějak cítila, že i takový je život.
Daniela Lender Chaloupková
Ivo, moc hezký článek, děkuji. Mám to stejně jako Vy. Pohádky jsem četla ráda, ale mnohdy se smíšenými pocity. Z Děvčátka se sirkami mám depky dodnes ...
Olga Škopánová
Jeho pohádky jsem ráda neměla připadaly mi smutné až tragické, jeho Děvčátko se sirkami jsem pro slzy ani nemohla dočíst.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 32. týden

Posledním státem, kterému se budeme o prázdninách věnovat v našem kvízu, je Polsko. Co o něm znáte? Otestujte se...