Každá látka nebo potravina nesmí škodit zdraví, včetně „éček“. Přídatné látky, jako barviva, konzervanty, emulgátory, ztužovadla a jiné jsou při výrobě potravin nezbytné. Označují se písmenem E a číslem. Například kurkuma je koření nebo přírodní barvivo a označuje se kódem E 100. Takový borůvkový jogurt kdyby se nebarvil, tak je to nevzhledná šedá hmota. Diskutuje se o škodlivosti konzervantů, ale i ty mají stanovené limity, aby neškodily.
Kvalitu potravin EU neupravuje. To je věc národní legislativy jednotlivých členských států. Také naše legislativa kvalitu moc neřeší. Sami víte, že některé masné výrobky nejsou chutné. Proč tomu je? Hlavně obchodní řetězce reagují na poptávku spotřebitelů - nabízí lidem co nejlevnější potraviny, o které je největší zájem. Tlačí na výrobce, aby vyráběly levněji. Takže ti, aby splnili požadavky na nižší cenu, používají levnější suroviny, například menší podíly některých složek, které jsou drahé, přidávají cukr, který je naopak levnější a další.
Já osobně nerad kupuji potraviny vyráběné pod značkou obchodních řetězců. Jsou levné, ale nekvalitní. Samozřejmě, že kvalitní potraviny potravinářské podniky umí vyrobit, ale stály by víc. Podle mě je to jako s botami. Když si chci pochutnat, tak si raději připlatím u menších nebo renomovaných, výrobců, kteří nabízí kvalitní výrobky a mnohdy vyrábí podle bývalých ČSN. Je třeba si přečíst složení výrobků a nenechat se zaslepit nízkou cenou. V levných lahůdkách bývá použit výrobní salám, kyselina benzoová a sorbová a jiné. Menší výrobci je až tak nepoužívají. Poznáte to podle toho, že mají kratší dobu použitelnosti. Při nákupu si dávám pozor na masné drůbeží výrobky. Pokud ve složení je uveden separát, tak ho nekoupím. Co je to? Strojně oddělené maso ulpělé na kostech nebo skeletech.
Teď o „dvojí kvalitě“. Veřejnost se bouřila, že například v Německu stejný výrobek je kvalitnější než u nás. Vláda na to reagovala novelou zákona o potravinách. Zákazem prodeje potravin s dvojí kvalitou. Co to znamená? Je to například u autentického výrobku (méně masa, více cukru). Má odlišné vlastnosti. Například jiná chuť u stejného produktu, nahrazování živočišné složky za rostlinnou. Jedná se také o klamavý vzhled. Produkty mohou vypadat stejně, ale mají jiné složení. Prostě na stejném výrobku si lidé v Německu lépe pochutnají.
Podle mě je to jen uklidnění veřejnosti, protože když výrobce na obalu uvede rozdíly, tak nic neporušil. Přece informoval spotřebitele, že je tam něco levnějšího, třeba nechutného. Jediné řešení by bylo sjednocení receptur v celé EU, aby produkty se nezdály zaměnitelné. To samé platí i u nás. Třeba takový Gothajský salám z obchodních řetězců chutná jako guma. Kdyby bylo stanoveno například, že výše uvedený salám musí mít tolik a tolik % podílu masa, jinak se nesmí pod tímto názvem prodávat. To by bylo řešení. Pokud, lidé nebudou tlačit na výkonnou moc, aby to řešila, tak budeme jíst stále nekvalitní potraviny.
Jindřich Berka , inspektor a auditor Úřadu státního dozoru nad potravinami na penzi
