O jídle aneb bacha, Vánoce!
Ilustrační foto: Pixabay

O jídle aneb bacha, Vánoce!

21. 12. 2025

S blížícími se svátečními hodokvasy v mnoha domácnostech jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi zápasila s příjmem potravy a vypsala se z toho po čase v následujících řádcích.

Téma jídlo. Původně jsem chtěla polemizovat o rčení: „Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři nech nepříteli,“ ale narazila jsem již u první části. Nejraději totiž snídám s přítelem a večeřet jsem s chutí začala až, když mi, díky stejnému příteli /nyní již 15 let manželovi/ začalo konečně chutnat jíst a jídlo přestalo mít univerzálně polystyrénovou chuť. A to po několika perných týdnech období hroznového vína, kdy jsem se živila jen vysáváním šťávičky z těchto bobulovitých plodů, což by stačilo možná kolibříkovi, ne však hodně dospělé ženě přes metr sedmdesát živé výšky, která se tak za poměrně krátkou dobu dostala na váhu z konce základky, vlastně ještě o něco nižší. 

V zrcadle jsem tehdy uviděla nějakou cizí anorektickou postavu a velmi se jí zalekla. Ve zmatku jsem odstartovala období polystyrénu. Auto také bez benzínu nevyjede. Bylo jen otázkou času, kdy „nevyjedu“ já. Musím začít jíst! A ne jen sát hroznový nektar. Okamžitě jsem poručila horní části trávicího traktu (ne však chuťovým buňkám), pomocí medikamentů i jeho střední části, ovšem s tou dolní to bylo složitější. Strava mnou procházela jak masovým mlýnkem.

V den úžasného a nezapomenutelného zážitku s polykáním velkého gumového hada – gastrofibroskopické hadice, která odhalila několikero zánětů psychosomatického původu, se stal zázrak. Daleko úžasnější zážitek mě, v tom lepším slova smyslu, čekal jen o pár hodin později. To se totiž propojily souhrou několika "náhod" /Osud už se na to, co se mi roky dělo, zřejmě nemohl dívat/ cesty dvou tak trochu zbloudilých duší, které si od prvních chvil začaly báječně rozumět. Pod tovární značkou X+Y=XY na druhou, jsem začala, nejprve po kapkách, po několika dnech již v koňských dávkách, užívat zázračnou medicínu, za kterou svému léčiteli ze srdce děkuji a on neustále sklízí můj vděk a oddanost, a naše společná rovnice by v současné době popsala přinejmenším školní tabuli. Dlouho na sebe nenechal čekat den, kdy jsem výjimečně v nočních hodinách zdlábla uvolněně a s ohromnou chutí dva veliké obložené krajíce božího daru, a od té chvíle, deko po deku, kilíčko po kilíčku, se pomaloučku začala vracet do normálu. Ba dokonce hrozilo, že na moje poměry do abnormálu. V té následné době totiž nastaly i dny, kdy jsem si připadala jako jedno velké saranče a musela si připomenout citát, že: „Nejčastější sebevraždu lidé páchají vidličkou a nožem," o čemž by zdravotníci mohli vyprávět -  zejména o a po svátcích. Ovšem, naproti tomu také, že láska je mocná čarodějka, a že prý prochází žaludkem... ;-) 

***

Přeji všem pohodové Vánoce s pohlazením srdcí, duší, zraku, sluchu, chuťových pohárků, ale i, s obezřetnou mírou, našeho zažívacího traktu :-)

 

 

 

Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Přibová
Ještě Ivo, pro pobavení. Jednou řidič skupiny o večeři sledoval můj talíř a nevěřil, že bych takové množství snědla. Pak dodal: "Já jsem rád, že je někdo větší prase než já". A to byl chlap jak hora, takže jedl hodně. Ivo, hezké svátky přeji.
Michaela Přibová
Ivo, děkuji za upřímný článek psaný srdcem. Já o sobě mohu říct, že jsem měla pravý opak tebe. Po osamělém těhotenství jsem propadla žravosti. Dokázala jsem sníst 12 knedlíků v čemkoli k obědu a znovu k večeři. Trvalo mi leta než jsem se dostala na nižší dávku. Dodnes ovšem mám dávku větší než ostatní. Italové o obědu mě podezřívali, že hladovím, abych takhle jedla v restauraci. Když jsem jim přiznala, že mám doma teplou večeři od sestry, zůstali s pusou dokořán. A Ingrid na tom nebyla o moc líp. Jen, že je menší, tak mojí dávku už neunesla, měla vždy jen 8 knedlíků.
Anna Čunderlíková
Pekný príbeh. Nepopieram Vianoce sú obdobím, kedy často podľahneme prejedaniu iba preto, že sviatky ponúkajú množstvo jedla. Záleží od zvykov a stravovacích návykov. Bohatý vianočný stôl mal väčší význam v minulosti, dnes si hody urobíme kedykoľvek počas roka. Osobne si myslím, že oveľa väčší význam má atmosféra okolo stola a typické vianočné menu, ale i tak všetko s mierou. Radšej do prírodný ako k lekárovi. Želám krásne vianočné sviatky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Zvyky a tradice před vánočními svátky v Česku i ve světě. Tento týden vás čeká "adventní" kvíz.