A v této zběsilé jízdě budeme zdárně pokračovat. V posledním letošním příspěvku jsem si však řekl, že by bylo dobré zpomalit a užívat si atmosféru adventu. Představím vám tedy dnes jednoho nenápadného pána, trampa, odbojáře, prodejce knih, kterého u nás málokdo znal, ale jeho příběh ukazuje celoživotní respekt k druhým, slušnost, vytrvalost, laskavost a obětavost. Přesně ty vlastnosti, které bychom v předvánočním čase měli ocenit. Seznamte se s Janem Šrámkem.
Na tohoto fascinujícího Čechoameričana mě upozornili manželé Bičišťovi ze Sobotky, za což jim patří velký dík. Před nedávnem si přišli poslechnout i mou přednášku v městské knihovně v Jičíně, kde mi odkryli další podrobnosti o jeho osudech. Na svět přišel 3. července 1929 v Turnově jako prasynovec básníka, dramatika a prozaika Fráni Šrámka. Otec, také Jan Šrámek, byl totiž synem Fráňova bratra Gustava. Dětská léta a mládí prožil se sestrou Vlastou v Dolním Bousově a Mladé Boleslavi, ale často se vydával na výpravy do Českého ráje a propadl kouzlu trampingu. Spolu s kamarády snil své dobrodružné sny v osadě Toulavých vlků v Malechovicích, necelých pět kilometrů od známého hradu Kost. Otec v Mladé Boleslavi provozoval dílnu na opravu dieselových motorů, ale nacistická okupace učinila podnikání přítrž. Rodina byla vystěhována z domu, přestěhovala se tedy do pronajatého zájezdního hostince u rybníka Havránek poblíž Sukorad u Mladé Boleslavi a starala se o provoz. Ke konci druhé světové války se Šrámek mladší zapojil do odboje a pomáhal partyzánskému oddílu, za což obdržel poválečné ocenění. Nadšení z osvobození republiky ovšem záhy vystřídala obava z budoucnosti, když místní soudruzi avizovali, že na všechny živnostníky a podnikatele si jednoho dne posvítí. Únor 1948 potvrdil nejčernější obavy. Politické tlaky se staly neúnosnými, Čerstvě dvacetiletý Jan se proto v srpnu 1949 rozhodl najít nejbezpečnější přechod hranic, načež se vrátil pro otce a převedl ho také „přes čáru“, jak se tehdy říkalo. Po čase přišel vyzvednout i matku, která ovšem odmítla, protože Vlasta v té době již měla děti. Babička jim chtěla zůstat nablízku. Rodina se tedy rozdělila a pánskou část čekalo nejedno dobrodružství.
Příští dva roky pobývali v německých uprchlických táborech, než se naskytla možnost vycestovat do Chile. Jihoamerická země tvarem připomínající chilli papričku, táhnoucí se přes čtyři tisíce kilometrů skrz několik podnebných pásem, v tehdejší době otevřela svou náruč zahraničním expertům z mnoha oborů. Především zemědělci, stavební dělníci, technici a inženýři, ale pochopitelně i třeba lékaři byli velmi vítaní. Poúnorová vlna naší emigrace do Chile, která jen do ledna 1950 čítala okolo dvou stovek lidí, pochopitelně historicky nebyla tou první. Pro zajímavost lze zmínit, že už roku 1877 vybudovalo osadu Nueva Braunau v provincii Los Lagos ve středu země několik rodin německy hovořících osadníků pocházejících z Broumova. Diplomatické styky s Československem byly navázány již ve 20. letech, v roce 1939 začala fungovat baťovská továrna ve městě Peñaflor jihozápadně od metropole Santiago de Chile a především úřady v témže roce povolily příjezd asi 250 židovským rodinám, jež by jinak semlelo hrozivé soukolí holocaustu. Otec a syn Šrámovi ovšem nepřicházeli do velkoměstského prostředí, kde by měli možnost potkávat mnoho usazených krajanů. Jan junior totiž přijal dobře placené místo technika v elektrárně ve vyprahlých končinách pouště Atacama. Postupoval hierarchií podniku nahoru, až pod sebou měl dvě stovky zaměstnanců. Z vydělaných peněz si pořídil autodílnu ve městě Llay-Llay východně od přístavu Valparaíso. Potkal i Marii, osudovou ženu, jejíž otec byl ze Španělska a matka z indiánského kmene Mapučů (či Araucanos). Narodily se jim první dcera a syn. Místní komunita Šrámka, známého jako Don Juan Sramek, uznávala, vstoupil do řad Rotary clubu, naučil se plynně španělsky a rodině se dařilo.
Šrámek při toulkách přírodou a budova Sokola v Detroitu.
FOTO: Poskytnuto z osobního archivu rodiny Bičišťových
V květnu 1960 ovšem Chile zasáhlo ničivé zemětřesení až se 6 000 obětí. Rekonstrukce trvala pomalu, atmosféru navíc ovlivňovala kubánská krize a houstnoucí napětí studené války. Otec Šrámek už zůstal v Chile, ovšem syn se rozhodl k druhé emigraci a přesídlil s rodinou do Spojených států amerických, konkrétně do Shelby, severního předměstí Detroitu v Michiganu, kde s Marií přivedli na svět další dvě dcery. Zaměstnání samozřejmě nenašel nikde jinde než v automobilovém průmyslu, jímž byla oblast proslulá. Nejprve krátce u firmy Ford, později zakotvil u Chrysleru, kde vydržel až do odchodu do penze v pětašedesáti letech. Šest let přitom přesluhoval. Tak moc společnost stála o jeho šikovné ruce mechanika, specialisty na motory. Ve volném čase se zapojil do aktivit Československé národní rady americké, vůbec největší krajanské organizace na území USA se stovkami tisíc členů, a také detroitského Sokola, jedné z nejstarších tělovýchovných jednot, založené už roku 1875. Navázal také na lásku k trampingu z mládí. Našel podobně smýšlející přátele, kteří založili trampské osady Dálava a Samota, v partě pravidelně vyrážel na potlachy a výpravy do divočiny po celé Americe, a dokonce se vrátil ke své původní trampské přezdívce „Dan“.
Po sovětské okupaci, kdy do Ameriky přibyla další početná vlna našich uprchlíků, se před Šrámkem vynořil nový úkol. Na besedu do Detroitu jednou přijel Josef Škvorecký s chotí, nedávno zesnulou Zdenou Salivarovou, kteří si postěžovali, že knižní tituly vydané jejich nakladatelstvím Sixty-Eight Publishers v Torontu se kvůli chabé distribuční síti zdaleka nedostávaly k tolika čtenářům, kolik by si přáli. Šrámek se dal do práce. Vyklidil sklep rodinného domu, zakoupil regály a police a předělal jej na prostorný sklad knih. V polovině 70. let zaregistroval novou firmu, Bohemia Books, která nakupovala knihy od většiny zavedených exilových nakladatelství a dále je distribuovala po Americe a Kanadě. Objednávky probíhaly osobně, telefonicky a formou dopisů. Poštovní úřady v okolí Šrámka znaly jako stálého zákazníka, protože každý týden přicházel s desítkami obdélníkových balíčků pro různé adresáty. Do sklepa se vměstnalo až 8 000 svazků, bylo tedy možné vybírat z bohaté nabídky. S touto nezištnou činností, která mu přinášela jen skromné příjmy, zato nekonečné starosti a vyřizování, vytrvale pokračoval až do pádu železné opony.
Doba svobody přinesla nové možnosti. Český a slovenský posametový trh byl hladový po titulech publikovaných za poslední čtyři dekády autory v exilu. Šrámek jimi začal intenzivně zásobovat domácí knihovny, především ty školní a univerzitní. Zpravidla dvakrát do roka přijížděl do Čech, bylo mu navráceno občanství, posledních šest let života se těšil z trvalého bydliště v milované Sobotce, kde významně přispěl na vykoupení rodného domu slavného příbuzného Fráni Šrámka a doplnil sbírky tamější bibliotéky desítkami knih. Nezahálel ani během těch měsíců, kdy se v Michiganu těšil na další návrat na rodného kraje. Organizoval koncerty a vystoupení českých umělců pro krajany, pořádal finanční sbírky k provedení komplikovaných a drahých lékařských zákroků pro Čechy v amerických nemocnicích. Když bylo povinností přespříliš, vzal stan, ešus a „vypařil se“ do hlubin Českého ráje.
Pamětní deska v Sobotce. FOTO: Poskytnuto z osobního archivu rodiny Bičišťových
Jan Šrámek zemřel 5. ledna 2019 ve věku devětaosmdesáti let. Přátelům a rodině tento dobrý člověk, jehož hlavním životním mottem bylo pomáhat druhým, stále chybí. Vy se zkuste podívat do domácích knihoven, jestli náhodou v tiráži nenarazíte na razítko Bohemia Books. Pokud jste byli zvyklí hltat díla Škvoreckého, Tigrida, Hostovského, Peroutky, Fischla, Kundery a dalších mužů pera, kteří v tvorbě pokračovali za hranicemi, pravděpodobně se k vám dostala díky dlouholeté obětavé práci tohoto nenápadného trampa.
Veselé Vánoce, na viděnou a na napsanou v roce 2026, milí čtenáři!
