Pak by se vám mohla líbit výstava v Národopisném muzeu Národního muzea, nazvaná příhodně Slasti a neřesti. Na její návštěvu máte dost času. Otevřena je až do 31. 10. 2027.
Článek jsem rozdělila do tří částí: Část I. Tělo. Hřích a neřest. Sexualita. Nevěra. Část II. Tabák. Společenské hry, hazard. Násilí. Část III. Jídlo. Alkohol. Obřadnosti a lidové zábavy.
I. Tělo. Hřích a neřest. Sexualita. Nevěra.
Hřích a neřest
Tělo, tělo hříšné, bývalo jsi v světě pyšné
Charakterizovat pojetí hříchu a neřesti venkovského obyvatelstva v daném období není snadné. Na jedné straně stála církev se sérií svazujících pravidel, která kategorizovala závažnost viny. Vedle těžkých hříchů kárala přílišné lpění na věcech pozemských. Podléhání tělesným tužbám bylo slabostí, na jejíž projevy číhal ďábel usilující o lidskou duši. Oproti tomu lidová kultura disponovala širokou škálou projevů, které přikládaly fyzickým prožitkům pozitivní význam, neboť tělu bylo nezbytné naslouchat. Hodnocení lidských slabostí v lidovém projevu mívalo podobu radikálního odsouzení, často se však setkáváme i s projevy shovívavosti k pokleskům a odchylkám od normy.



Sexualita
Dala bych ti, dala, do šátečka višeň
Potřeba hovořit o milostných touhách a tematizovat sexualitu a erotično provázela naše předky od raného mládí až po poslední dny života. Formou poetických, nebo naopak velmi explicitních, převážně žertovných vyjádření se lidé snažili pojmenovat jednu ze základních tělesných potřeb, tematizovat příjemné pocity a oslavit sílu a důležitost plodnosti.

Zatoč sa ně jeden ráz, široký-li rubáš máš
Z pohledu křesťanské morálky bylo okázalé odhalování považováno za nemravné. Tolerovalo se obnažení účelné, oproštěné od erotického významu. Ženy na Hané či na Valašsku tak běžně kojily s odhalenými prsy. Přirozeně byla vnímána nahota malých dětí. Zvláštní postavení zaujímala rituální nahota nezbytná k úspěchu některých magických praktik, zejména milostných.
Puritánský přístup se však pojil s osobní hygienou. Městské dívky chránily před pohledem na vlastní tělo koupací košile, které si měly navlékat se zavřenýma očima. Na venkově se lidé často nesvlékali ani před spaním a v oblečení probíhala rovněž manželská soulož. Děvčata se na vesnici za poprsí styděla. Stahovala se do rubášů, jupek nebo kordulí, aby byla vepředu plochá. Při milování si dívka zdvihla sukně, ale nikdy se víc nesvlékla.
Zobrazení části nahého těla nabízelo v malém množství lidové výtvarné umění, nejčastěji v souvislosti s biblickými motivy nebo významnými okamžiky života světic.
Spala bych spala, ale ne sama
Seznamování se sexualitou probíhalo na venkově nezáměrně takřka od dětství. Děti bývaly svědky pohlavního styku rodičů nebo starších sourozenců. Chlapci získávali první zkušenosti s děvečkami na seně, při polních pracích, poutích, ale i mezi sebou. Dívky si panenství hlídaly úzkostlivěji. Větší pohanu než ztrátu poctivosti však přinášel staropanenský a staromládenecký stav. Zálety mimo obec se trestaly výkupným nebo rvačkou. Setkávání mladých již od nízkého věku tolerovali rodiče a částečně i církev do doby, než dívka otěhotněla, nebo do doby vyměřené pro domluvený sňatek.


Pérečko nebo vonička označuje snítku květin mnohdy ovinutou kolem ptačího, nejčastěji kohoutího, pera. Dívka ji dávala svému vyvolenému a on pak voničku nosil ve vnější kapse u vesty nebo za kloboukem.

O nevědomosti
Dívky byly posuzovány mnohem přísněji než chlapci a očekávalo se od nich, že do svatby zůstanou pannami. Rozhovory matky s dcerou o početí a dalších ženských záležitostech však probíhaly velmi výjimečně. I proto si velká část dívek strážila svůj věneček natolik poctivě, že to, jak otěhotněly, pro ně bylo záhadou. Vzájemně se mohly poučit kamarádky, pokud se nezalekly božího trestu za zhřešení slovem.
Milostné čarování
Zejména dívky toužily si svého vyvoleného přičarovat. Za ženicha se modlily ke svatému Antonínovi, zaříkávání přicházela na řadu na filipojakubskou noc, o svatém Jánu nebo na Štědrý večer. K čarování se používalo soví nebo zaječí sádlo, žabí kosti, vlaštovčí srdce zalité voskem z paškálu i menstruační krev zadělávaná do pečiva nebo část oděvu vyvoleného. Nejpopulárnější byly ale bylinky.



Zoomorfní symbolika
K vyjádření milostné symboliky využívali naši předkové velkou měrou zoomorfní motivy. Ptáček přinášel lásku a zprávy mezi milenci, párek holubů obrácených k sobě zobáčky značil milence, lásku a svornost, ryba nosila vzkazy a zastupovala ladnost ženy. Symbolem pro ženu byla také křepelka, kočka, laň, zatímco kůň, jelen nebo kocour symbolizovali muže. Plodivou sílu zastupovali medvěd a kůň, častěji husar na koni nebo párek kohout a slepice. Motivy zvířat se uplatňovaly jak v lidových písních a vyprávěních, tak v užitém umění.

Darebné písničky a vyprávění
Vedle obrazných vyjádření se ve slovesné lidové kultuře uchovaly velmi jadrné projevy, zvláště ve formě darebných a hanbatých písní. Zpívaly se téměř všude, mimo kostel a významné církevní svátky. Jejich interprety byli jak muži, tak i ženy. Podobný obsah mívaly i pohádky či povídky lidových vypravěčů.


Tančící rolník s ptákem v poklopci. Karikatura poukazuje na nevázanost lidových slavností a rozpustilost jejich účastníků.
Nevěra
Nepožádáš manželky bližního svého
Na nevěru pohlížela církev i obecná morálka velmi přísně. Přesto se jí v manželství dopouštěli muži i ženy. Cizoložství ze strany mužů se zpravidla přecházelo udělením pokání nebo vyplacením. Zato nevěra ženy byla důvodem k rozluce. Způsobů, jak ji exemplárně potrestat, bylo mnoho: od posměšků a pokřikování přes posazení slaměného věnce na hlavu až po zavření do trdlice na návsi, posazení nahé ženy na rozpálenou pec nebo zapálení domu cizoložnice.
O svobodných matkách
Dítě, které se narodilo svobodné matce, bylo neštěstím. Pokud se otec přiznal a ženu si vzal, zachránil tím její pověst. Jména utajovaných partnerů byla často prozrazena až v porodních bolestech. Žena s nemanželským potomkem nepatřila ani mezi svobodné, ani mezi vdané a bývala vyhnána z domu. Matka i dítě byly zahrnovány mnoha urážkami a patřily na okraj společnosti.

Tvůj vínek zelený nikdo nedohoní
Přestože církev nabádala všemi prostředky k mravní zachovalosti, počestnosti panen a mládenců, svěcení manželské svátosti a sexuální styk regulovala zákazy (pátky, půsty, církevní svátky), většina venkovského obyvatelstva na tato omezení života nedbala.

Nedostatečná ochrana proti početí, jako sedavé koupele v rozmarýnu, odvary z máty a petržele, metoda neplodných dní nebo coitus interruptus, vedla k brzkým těhotenstvím. Nejvhodnějším řešením byly svatby nevěst v požehnaném stavu. U majetkově či společensky nepřijatelného páru a po znásilnění často následovaly ne vždy úspěšné potraty. Téměř v každé obci žila utajovaná andělíčkářka.
Některé rodičky, jež kvůli hanbě porodily u přespolních příbuzných, se dítěte zřekly. Jiné se uchýlily k jeho usmrcení brzy po porodu – k činu trestanému soudně. Mužů se morální stránka záletů, mimo zpovědi, spíše nedotýkala.
Zdroje:
https://www.nm.cz/navstivte-nas/objekty/narodopisne-muzeum-narodniho-muzea
Informační panely výstavy