A mě tuhle po ránu pěkně pozlobili koně. No vážně. Syn jim schválně nechal u přístřešku rozpojené ohradové dílce, když jim tam přivezl balík sena a oni si klidně chodili za stodolou a ten nejmladší a nejmenší z nich, loňský malý Koffíček, co spíš než kůň vypadá zatím jako mula, vlezl dokonce otevřenými dvířky slepicím do ohrádky u kurníku a posnídal tam jejich pšenici. Zmetek jeden. To by mi ale tolik nevadilo, pšenice mám zatím dost, ale nasněžilo a pod sněhem byl všude led a hrozně to tam klouzalo. Měla jsem strach, aby si v tom kopci od přístřešku ke stodole něco neudělali s nohama. A Petra asi hrozně bavilo to, jak mi to vadí. Smál se mi a schválně tam tu ohradu nechal otevřenou, ať prý si koníci chodí, kudy se jim chce. Ohradové dílce sama neunesu a tak jsem tam šla aspoň natáhnout pásku a doufala jsem, že je to snad odradí, i když v ní nebude proud.
Slepičky, holky hodný, mi snesly už ráno čtyři vejce a já, jak jsem tam tak řádila, abych koním zabránila v chození mimo výběh, jsem jedno z nich v kapse promáčkla... Ach jo. Tak jsem z něj doma udělala domácí majonézu a k obědu jsme měli bramborový salát s řízkem z krkovice, místo původně plánovaného vepřového na houbách.
Připadala jsem si trochu jako švagrová Věra, manželova sestra. Ta si taky, třeba když v devět vstala, skoro v jedenáct vzpomněla, že by mohla udělat k obědu, místo toho, co měli, salát a řízky. Teda stihla to, ale jelikož jí nestačily úplně vystydnout narychlo uvařené brambory, měli ten salát k obědu ještě trochu teplý... Neteř Renata, tehdy asi pětiletá, když potom byla na hlídání u dědy a babičky a měli tam k obědu bramborový salát, hned hlásila, že ona to takhle jíst nebude. Že maminka to dělá jinak a dožadovala se, aby jí ten salát babička ohřála. :-)
Večer nám přivezl syn vnuka Péťu. Když jsem mu pak k večeři dala salát a řízek a přidala k tomu tu historku s Renatou, pochopitelně povídal, že by ho zajímalo, jaké to asi je. K ohřátí salátu mě ale vážně nepřemluvil.
Od pondělí má chlapec jarní prázdniny a tak jenom doufám, že si zase nevymyslí nějakou blbinu, co bychom spolu mohli uvařit nebo upéct.
