Sešlo se nás celkem osm v kavárničce na nádraží, kde na nás dvě s Blankou ostatní dámy trpělivě čekaly, protože náš vlak od Brna měl dvacet minut zpoždění.
Potom jsme se dopravily tramvají k místu konání výstavy, hned vedle renesanční Katedrály Božského spasitele. Prostory výstavy byly velmi zajímavé. Fotografie byly umístěny v úzké, dlouhé a po jedné straně prosklené, chodbě. Skla byla zaoblená, takže se mi ještě víc točila moje hlava. Prostory za skleněnou stěnou se navíc odrážely na zasklených fotografiích Elišky. Nicméně, fotografiím to nic neubralo na jejich kráse a poezii. Elištiny fotografie jsou minimalistické, romantické a plné poetiky. Tak jsem to viděla já.
Po pokochání hezkými fotkami jsme se přemístily na Masarykovo náměstí. Počasí nic moc, jak na fotografování, tak na promenádování. Proto se ty zmrzlejší a hladovější uchýlily do prostor útulné hospůdky Plzeňky. Zůstaly jsme jen čtyři, které jsme se ještě zašly podívat na řeku Ostravici, která dělí Ostravu na část Moravskou a Slezskou, a na Most Miloše Sýkory. Na druhém břehu řeky stála krásná stavba Radnice Slezské Ostravy.
Potom už jsme také pospíchaly za našimi kamarádkami na výborné pochoutky, kávu, čaj nebo černého Kozla. Všechno dění v Ostravě se mi moc líbilo, a vzniklo ve mě přesvědčení, že toto, u nás prý nejzelenější město, musím navštívit ještě jednou za příznivějšího počasí. Teď se můžete projít po výstavě a Ostravě prostřednictvím mých fotografií.