Tu legendu si mnozí ještě dobře pamatují. Tenhle tank s číslem 23 vjel 9. května jako první do Prahy v čele Rudé armády, která vyslyšela volání českého hlavního města a rychle přispěchala na pomoc pražskému povstání. V něm totiž špatně ozbrojení civilisté od 5. května bojovali proti Němcům.
Objevil se ve filmu, školních čítankách i knihách. Dostal se do českého povědomí, hrdě stál na pětimetrovém kamenném podstavci na tehdejším Štefánikově náměstí, později přejmenovaném na náměstí Sovětských tankistů (1951) a po listopadu 1989 na náměstí Kinských. Tady, na pražském Smíchově, se tyčil coby memento statečnosti a hrdinství Rudé armády.
Fakt, že samotný Smíchov osvobozovala antibolševická Osvobozenecká armáda generála Vlasova, v tom nehrál roli. Naopak tato skutečnost měla být vymazána z historie. Ostatně „Vlasovcům“ se po osvobození dostalo krutých „díků“ – přešli sice do amerického zajetí, jenže odtud byli vydáni Rusům a ti s nimi zle zatočili.
Jak to bylo doopravdy
Slovutný tank číslo 23 se stal národní památkou, Československu ho daroval sám Stalin. Jenže tento tank se nikdy bojů nezúčastnil. Šlo totiž o těžký tank s označením IS-2, který se na rozdíl od klasických středních tanků T-34 do osvobozování Prahy vůbec nezapojil.
„Čechům přeci nebudeme dávat šrot!“ prohlásil generál-osvoboditel Leljušenko a Stalin ho v tom podpořil. Ostatně velikost Sovětského svazu musí být prokázána velkým a moderním strojem a ne nějakým rozstříleným vrakem. Skutečný tank-hrdina, jehož příběh si Stalinův dar přivlastnil, skončil zasažený německým dělem.
A tak 29. července roku 1945 došlo k slavnostnímu odhalení tanku IS-2. Z nejasných důvodu byl označen číslem 23 a navíc ozdoben rudou hvězdou, což odporovalo standardům značení sovětských obrněných vozidel z konce války.
Na malostranském Klárově se ve skutečnosti 9. května první tři sovětské tanky číslo 24, 23 a 25 utkaly se čtyřmi německými stíhači tanků Hetzer. V čele jedoucí tank číslo 24 byl zasažen a velitel, gardový poručík Gončarenko, padl. Neblahý osud poté postihl i číslo 23.
Hrdina lakovaný na růžovo
Darovaný těžký tank s přimalovaným číslem 23, který vlastně v této podobně nikdy neexistoval a Prahu neosvobozoval, se pak slavně objevil ve Vávrově filmu Osvobození Prahy, stejně jako ve filmu Májové hvězdy či v televizním seriálu Byl jednou jeden dům. Nechyběl ani ve filmu Píseň o stromu a růži a samozřejmě ani ve školní čítance.
Proto většina Čechů nepochybovala o tom, že je to autentický obrněnec. Školní děti si o něm v čítance četli: „Zůstal jsem se svým velitelem a s našimi padlými navždy ve vaší zlaté Praze. Postavili jste mě na vysoký žulový podstavec. Jsem zvláštní pomník, a já to vím. Lidé mě mají rádi…“
Po mnoha letech si tank znovu řekl o pozornost. To když ho v dubnu 1991 výtvarník David Černý přetřel narůžovo. Zanedlouho dostala tahle historicky překroucená „třiadvacítka“opět zelený kabát, načež ho skupina poslanců zase přetřela narůžovo. Ale to už je úplně jiná historie...
Dnes tento tank stojí ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech – a tam je mu zřejmě nejlépe.
