Nebudu psát žádné dlouhé povídání, ale moc ráda bych se všem čtenářkám a čtenářům pochlubila s něčím, co pro zdravého člověka bude naprosto nepochopitelné a normální. Včera jsme s mým přítelem Milanem najeli zbývající kilometry do celkového počtu jednoho tisíce ujetých kilometrů na kole v letošním roce.
Ale musím se ještě vrátit alespoň v krátkosti na úplný začátek. Na kole jsem samozřejmě jezdila od dětství. Potom jsme jezdili na výlety s našimi dětmi, když byly malé, ale jak děti vyrostly, tak těch příležitostí ubývalo. Když jsem potom onemocněla, tak jsem byla přesvědčena, že na kole už jezdit nikdy nebudu. Pokusila jsem se sice několikrát na kole jet s malým Longem, ale nešlo to, tak jsem kolo prodala a smířila jsem se s tím, že jízda na kole už pro mě zkrátka není. Ale člověk nikdy nemá říkat nikdy. Pan doktor Klepal, můj neurolog mi říkal, že by byla škoda, kdybych to nezkusila a že by mi to mohlo pomoci rozvičovat pravou nohu, že to mám zkoušet. No to se lehce řekne – zkoušet, ale kde vzít kolo? Ale tehdy zrovínka v jednom nejmenovaném supermarketu nabízeli jistě "kvalitní" horské kolo za 1 000 korun, pokud si zákazník nakoupí za 500 Kč. Tak jsme s Milanem vyrazili na společný nákup a domů jsem si vezla nové kolo.
Byla jsem jako malé dítě, měla jsem velikou radost, ale protože si tehdy Milan den před slavnostním zakoupení mého kola zlomil ruku, tak šlo kolo k Milanovi a ještě skoro další dva měsíce čekalo na svoji první jízdu. Nastal ten slavnostní den a my jsme vyjeli. Byla jsem natěšená, hlava se mi točila, ale nebylo to až tak moc zlé. Daleko horší ale bylo moje pravé šlapátko, které se nějak divně natočilo, že jsem nemohla šlapat. Ale Milan jako správný cyklista a mechanik v jednom měl potřebné nářadí a šlapátko opravil, abych mohla dojet domů. Když jsme dali nová šlapátka, tak jsme vyrazili na další výlet. Bohužel po ujetí 10 km mi vypověděla službu přehazovačka a to už opravit nešlo. Milan mi později říkal, že když viděl v mých očích to zoufalství, tak nemohl udělat nic jiného, než zajet ihned s kolem za pánem, který kola opravuje. Pán se na kolo podíval, potom se podíval na mě a řekl: "No rám je dobrý, brzdy taky a když do toho dáte ještě nějakou korunu, tak kolo bude zase jezdit."
Za dva dny jsme si kolo vyzvedli a musím říct, že loni najezdilo 500 km a letos 1000 km. Milan mi říkal, že psal Ježíškovi, aby mi přinesl pod stromeček nějaké lepší kolo, za což bych byla Ježíškovi samozřejme nesmírně vděčná, ale toto kolo mi pomohlo překonat moc těžké období a mám k němu citový vztah. Že k věci nelze mít citový vztah ? Já budu tvrdit OMYL, já mám citový vztah k mému kolu. A protože jsme celé září houbařili, tak jsme se konečně v sobotu vydali po měsíci zase na kolo. Do tisíce kilometrů nám chybělo 19 km. Autem jsme zajeli do Kyjova, nasedli na kola a vyrazili jsme. Nikdy nevím, kam jedeme, vždycky je to pro mě překvapením. Milan sledoval a teď nevím, jak se to jmenuje, no zkrátka tu krabičku, kde se načítají ujeté kilometry a když jsme byli v Miloticích, tak zevelel: "Babičko zastav, právě jsme ujeli ticící kilometr." No já jsem měla radost jako malé dítě z nové hračky a to ještě nebyl konec. Zajeli jsme na parkoviště u zámku, Milan vytáhl z batohu dvě skleničky, vytáhl šampus a musím říct, že o tomto já jsem nevěděla a vytáhl cedulku, na které bylo napsáno 1 000 km. Požádal jednoho pána, jestli by nás nevyfotil a tak jsme spolu oslavili můj životní úspěch. Dlužno dodat, že jsme pobavili větší skupinu mladých cyklistů, ale pobavili jsme je moc rádi. A kdyby ještě věděli, na jak moc kvalitním kole jezdím, tak by se bavili ještě více.
Když jsme vypili šampáňo, tak jsem vzpomínala na mého moc hodného tatínka, který mi říkával, že kdybych si bývala občas s ním dala štamprdličku něčeho dobrého, tak bych jistě neonemocněla. Já jsem totiž byla celý život zarytý abstinent a nikdy jsem ani symbolicky žádný alkohol nepila. Ale musím se přiznat, že v sobotu mi víno moc chutnalo. Byli jsme se na výborném obědě a pokračovali jsme v našem výletě. Věřím, že se nebudete zlobit, že se tak chlubím, ale já jsem se musela podělit o svoji radost.
