Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
				příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
				konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
				vulgarismy.
			
		 
			
            
					
							Ludmila Vacková
						6.1.2014 09:35
						Loučení nás provází po celý život. Pokud je to loučení s příslibem opětovného setkání, je to zprvu smutek, možná i slzy, ale potom následuje o to větší radost. Bohužel jsou také loučení bez návratu.  Never more.
						
					 
					
							Jana Šenbergerová
						5.1.2014 19:57
						Celý život se s někým loučím a setkávám, takže jsem imunní na smutky, ty si moc k tělu nepřipouštím.
Těžko mi bylo, když jsem odjížděla po prvním setkání s vnoučkem. Naštěstí děti vždy braly loučení s nadhledem, takže mi to velmi ulehčovaly. 
S partnerem to bylo obdobné.
						
					 
					
							Jiří Libánský
						5.1.2014 18:23
						I kdyby na tisíce bylo loučení, tak nemusí být smutné žádné, které je začátkem návratu. Dozní povzdech a kola vlaku v dáli, káva v papírovém kelímku vychládá a je po loučení. Není to poprvé, na všechno si člověk zvykne. Vše co se děje má svůj význam. Jsou i taková loučení, která bolí víc. A bez loučení není vítání.
						
					 
					
							Jitka Chodorová
						5.1.2014 18:05
						A vlak si tiše zpívá písničku monotónní,
láska odjela v něm,oči však slzy roní.
Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.