Ach, to zapomínání...

Já jsem si Olinko klíče vzala, ale zapomněla jsem si zašít díru v kapse u bundy. Šla jsem s pejskem na procházku a klíče mi vypadly.Celou trasu jsem ale prošla a klíče našla. Bylo to štěstí, protože nevím jak bych se domů v neděli dostala a když tady vlastně nikoho neznám kam bych šla.

Hani, tohle všechno moc dobře znám a denně prožívám. Brýle už jsem měla i v mrazáku a povídání s kamarádkami probíhá podobně jako u Tebe a u Zuzky. A jednu mnemotechnickou pomůcku pro seniory znám. K + M + B ( klíče, mobil, brejle ).

Nejlepším lékem na zapomětlivost jsou mnemotechnické pomůcky. Při odchodu z domova pronáším zaklínadlo:,,Hřeben, kapesník, prachy," a ťukám na patřičné kapsy. Zásadně nenosím ledvinku, všude chodím s taškou. ještě že už nechodím na rande. Bohužel mne můj streotyp přivedl o hodinu dříve do prodejny, neboť budík zazvonil o hodinu dříve!

Zuzko ona je to někdy i legrace, ale až po tom když to dobře dopadne a ty to můžeš dávat k dobru ve společnosti pro pobavení.Nedávno jsem málem způsobila požár, protože jsem dala pánev s omastkem na sporák a v klidu na to zapomněla až začal vřeštět požární hlásič a sbíhali se sousedé.Pes mi utekl do baráku a já ho po té poromě musela lákat zpátky.V bytě se valil smradlavý mastný kouř hodně dlouho. Jenom nevím, proč mám ten hlásič. Hasiči se nedostavili a tak bych mohla klidně uhořet.

Hanko, Ty jsi pro mě už tak jednoznačná, že jsem si přečetla nadpis a první věty a už jsem věděla, kdo je autorem. Někdy mám také svůj den. Jsme s kolegyní v práci vrstevnice, a když nám to sedne, bavíme se stylem: Včera jsem se dívala na rozhovor s tím, no, víš, jak hrál s tou, no, jak se, sakra, jmenuje, je podobná té americké herečce, jak hrála v tom filmu, no, počkej, víš, jak tam jeli , no, .... A že všude zapomínám věci, to je pro mě příznačné. Má starší sestra tím netrpí. Někdy je to k zlosti. Asi před 2 týdny mi bylo v autobuse MHD teplo, sundala jsem si kšiltovku, z klína mi nepozorovaně spadla na zem, vystoupila jsem, hned to zjistila, mávala jsem na řidiče, který se rozjížděl, aby počkal, ale ujel a má čapka provždy s ním.

Jsem sama, tak to zatím zasahuje jenom mne. Doufám, že s tím nebudu obtěžovat lidi další a že své zapomínání budu přežívat bez újmy na zdraví.

:-))) Tak tohle důvěrně znám. Někdy je to docela k smíchu, ale občas pořádně k vzteku. Myslím, že si zvyknu, ale je mi upřímně líto všek kolem, které to zasáhne.