Vzpomínání na milovaného muže

15. 4. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdeněk Karlík 1.5.2014 01:36

hezké. Zdenda

Marie Magdalena Klosová 17.4.2014 11:31

Děkuju,děkuju,děkuju .

Hana Práglová 16.4.2014 22:40

Úžasný příspěvek.Krátký,ale dokonalý.Slzím a skláním se!!!!!

Soňa Prachfeldová 16.4.2014 18:14

Je to Váš krásný i když se smutným koncem životní příběh, máte pravdu, musí se jít dál, dokud tu jsme a žijme, jak jen dokážeme.

Marie Magdalena Klosová 15.4.2014 20:39

Děkuji za krásné reakce.19.dubna to budou čtyři roky. Navzdory všemu jsem nepropadla smutku,to bych mého muže moc nepotěšila.

Božena Vránová 15.4.2014 20:26

Moc krásné, určitě si tuto vaši vzpomínku čte váš muž až z nebe..

Zuzana Pivcová 15.4.2014 20:12

Mnozí nevěřící budou možná namítat něco o nespravedlnosti. Ale Vy asi cítíte, že jste si za tu krátkou poslední dobu nejspíš dali navzájem vše, co jste si nestihli nebo nedokázali dát za roky. Děkuji za Váš příběh.

Marie Novotná 15.4.2014 20:03

Cituji napsané: ,,Člověk neví jak moc je silný,dokud se neocitne v situaci,ve které je to jediné,co mu zbývá".

Jana Šenbergerová 15.4.2014 19:37

Nejenže si užívá, ale určitě je i pyšný na svou silnou ženu.

Jitka Chodorová 15.4.2014 16:41

Jste opravdu silná žena,jinak souhlasím s paní Svatavou,i já slzím...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová