Les - moje oáza klidu

Jej to už jsem tady tak dlouho ? To to utíká ! Kdo ví jestli zapší natolik aby se les vzpamatoval maliní je uschlé bylo trochu borůvek a chudáci hříbečci jsou ještě na houbách .. díky za vaše komentáře

Krásné vyznání lásky k přírodě, něžné, poutavé, laskavé...paní Růženko.

P.S. Ani jsem si nevšimla data napsání vašeho článku, to jsem ještě na i60 nebyla, proto ho čtu poprvé. Je moc hezký.

Velmi něžné povídání o lese. Les je i moje oáza klidu dárkyní energie, jak jsem napsala ve svém článku Po mravenčích stezkách. Líbí se mi, že máme společné lásky.

Text ani po čase neztratil na aktuálnosti a Růženka od té doby ještě třikrát na jaře vešla do své oázy zkontrolovat srdíčko. Jistě tam je pořád. Krásně jsem se zasnila. Taky miluju lesní ticho a šumění v korunách...

Taky bych šla ráda do lesa, ale 2 okolnosti tomu zabraňují: 1) Nemohu tam jít sama (ani s fenkou, co hlídám). Po úrazu hlavy mám občas hrozbu omdlení stát se mi to v lese, možná by mne někdy našli - zřejmě už "ohlodanou". 2) A v dnešní době a ve svém věku se sama do lesa bojím ! Ale zase mám přátele, že donesou houby, já si "smlsnu" dokonce na čerstvé smaženici - jen ta vůně lesa mi chybí.

Sedím u kávičky a trochu jsem se zasnila. Zavanula ke mně omamná vůně lesa. Jak blahodárné pro člověčí duši. Růžo, diky.

Pro mne je článek starší, než můj pobyt na íčku, tak jsem ráda, že jej redakce znovu vytáhla na světlo boží. Je to krásné vyznání z lásky k přírodě, Růženko.

Článek je, Růženko, starý tak, jako můj pobyt na i60, ale jeho platnost a účinnost je nadčasová.:-)

Nádherné vyprávění o tom nejkrásnějším co u nás máme-přírodě.Děkuji Růženko