Kouzlo časů minulých: bicykl

Moc pěkný příběh. Bohužel v mládí jsem kolo doma neměla, ale když jsem přijela na prázdniny k babičce, tak jsem zašla do kůlny a zde na mě kolo čekalo. V dospělosti jsem si koupila tzv,. skládačku, která slouží ještě nyní když na vesnici jedu do obchodu nakoupit. V naší vesnici se založil Veloclub a my nadšenci jedeme na starých kolech v dobovém oblečení.

Opět moc hezké vzpomínání. Osmičku z kola (navíc téměř nového a půjčeného) - se mi podařilo udělat hravě a jezdit pod štanglí jsme o prázdninách na venkově, kde jiné kolo než pánské nebylo k mání, zvládali s bravurou. A těch odřených kejtiček, tepláků chycených do řetězu, těch taky bylo. Kolo mě s malými přestávkami provází celý život a doufám, že ještě i bude. Zase nemám řidičák, ale ten mi věru nechybí.

Kdo jednou okusil pohled na přírodní scenérie ze sedla kola, zůstává mu věrný i přes občasnou nepřízeň počasí. Ať tak či onak přejme si navzájem hodně společně našlapaných kilometrů, příjemné zážitky z jízd a váhajícím, zda jet či nejet, neváhejte a zkuste. Litovat nebudete.

Mě opravdu mrzí, že jsem vzhledem k tomu, že kolo nebylo, se na něm nenaučila jezdit. Auto, to mi nevadí.

Opět kouzelné vyprávění. Díky pane Kašíku.

Díky tomu, že mi bylo kolo ukradeno, odhodlala jsem se koupit si před odchodem do důchodu kolo s přehazovačkou. Vzhledem k tomu, že bydlím v kopcovité krajině, jsem zloději docela vděčná. Možná, že bych dodneška s problémy jezdila na starém, zatímco na tom "novém" je to víceméně brnkačka. S kolem má člověk mnohem větší akční rádius, nákupy jsou rychlejší a výlety zajímavější. Jezdit na kole je příjemné.