Poprvé zaujal publikum už koncem 60. let jako člen Spirituál kvintetu a ani po odchodu na sólovou dráhu neměl o fanoušky nouzi. Talentovaný muzikant a zpěvák Karel Zich s hlasem, jehož barvu posluchači i kritici přirovnávali k Elvisi Presleymu, patřil mezi stálice české populární hudby až do předčasné smrti před deseti lety 13. července 2004. Při potápění během dovolené na Korsice dostal pětapadesátiletý Zich infarkt a lékaři mu už nemohli pomoci.
„Hrál skvěle na kytaru, spolehlivě intonoval, cítil rytmus a měl všestrannou hudební inteligenci, musím se znova ptát, proč to nedotáhl ještě dál,“ vzpomínal na Zicha hudební publicista Jiří Černý, podle kterého si toho zpěvák pocházející z dobré rodiny naložil možná až příliš. Kromě vystupování se Spirituál kvintetem, kam se vrátil začátkem 90. let, jezdil na vlastní koncerty a nahrával. A také se snažil zabezpečit rodinu, zejména dceru a syna z prvního manželství.
Šokující drama pod hladinou
Jeho smrt v moři nedaleko korsického města Porto-Vecchio všechny, včetně jeho nejbližších, překvapila. Karel Zich byl totiž známý sportovec: jezdil na kole, dobře hrál tenis, chodil po horách a jednu dobu se účastnil automobilových závodů. A když se v roce 2002 podruhé oženil, začal se po vzoru manželky vydávat do světa pod hladinou. „Potápění je nádherný zážitek,“ řekl Zich o koníčku, při kterém nakonec přišel o život. Lékaři ovšem později řekli, že infarkt mohl přijít kdykoli.
Před odjezdem na osudnou dovolenou měl přitom Karel Zich velké plány. „Myslím, že bych mohl dát brzy dohromady materiál ke své nové desce a udělat si ještě letos radost,“ svěřil se v rozhovoru pár měsíců před smrtí. V roce 2004 nakonec vyšlo desek se Zichovým jménem několik (jak to po úmrtí slavných muzikantů bývá), písničky na nich ale pocházely z archivu. Za života Karel Zich vydal – včetně výběrů – téměř dvě desítky alb, jeho hlas je slyšet i na řadě desek Spirituál kvintetu.
Osudové setkání s kapelou
Právě této folkové skupině a jejímu kapelníkovi Jiřímu Tichotovi vděčil Karel Zich za úspěšný start kariéry. Potkali se v lednu 1969, když se tehdejší student Zich účastnil studentské stávky na pražské filozofické fakultě, kde Tichota učil na katedře muzikologie. „Začal hrát a zpívat rokenrol a v tu chvíli jsem věděl, že mám před sebou velký muzikantský talent,“ popsal principál známé kapely setkání, které vyústilo nejprve v Zichovo pětileté angažmá a později dlouholetou spolupráci.
K muzikantské dráze ale Zich směřoval dávno předtím, než svůj baryton uplatnil třeba v české verzi Presleyho hitu In The Ghetto (Černošský ghetto, 1971). Už v osmi letech díky desce, kterou dostal jeho starší bratr, poprvé slyšel rokenrolového krále. A později ve vinohradské vile, kde vyrůstal, nasával hity z Radia Luxembourg. Kromě toho Zich od pěti let hrál na klavír, a když se připočte hudební nadání, které zdědil po předcích, není divu, že se z něj stal úspěšný zpěvák.
Český Elvis Presley navždy
Kvůli zabarvení hlasu i některým písničkám z repertoáru se o Karlu Zichovi často psalo jako o "českém Elvisovi", zpěvákovi samotnému se to ale moc nelíbilo. „Mám Elvise rád, na koncertu ho připomenu několika písničkami..., ale to je všechno. Myslím si, že jsem českej Zich,“ řekl jednou. Srovnávání s jednou z největších hvězd všech dob se ale až do konce života nevyhnul. Ostatně Zichův záběr byl podobně široký jako ten Presleyho – od rokenrolu přes country až po písničky z amerického Jihu.
Sólovou dráhu začal Zich v roce 1974 a důkazem jeho úspěchu u posluchačů byl například skok ze 112. na čtvrté místo v anketě Zlatý slavík. Hity jako Paráda, Máš chuť majoránky, Alenka v říši divů nebo duet s Lenkou Filipovou Mosty se přes občasné potíže hrály v rozhlase i televizi a Zichovy desky vycházely v 70. a 80. letech v desetitisícových nákladech. Začátkem 90. let se pak po dlouhé přestávce úspěšně vrátil jako stálý host do Spirituál kvintetu.
