Macek mě pobavil :-) Já šla jednou za tmy ráno do práce a povídám sousedce: "Dobrý večer," no člověk blbne, ale aspoň je veselo.

Jednou jsem absolvoval kontraktační jízdu busem se zástupci cestovních kanceláří po Itálii . Jeli jsme odshora dolů až kousek pod Neapol po hotelech a kempech . Oni nám samozřejmě podstrojovali jídla o čtyřech chodech hemžících se mořskými potvorami. Chutnalo mi, ale pak už jsem setěšil při cestě zpátky jak si dám někde za Rozvadovem v hospodě guláš...

Byla jsem asi hodně opatrná, dosáhla jsem 50%

Marti, bezva koníček. Láska k focení, mám to podobně. Hezky jsi to napsala a fotky moc pěkné. :-)

Mockrát děkuji. Mám problém vložit foto. Buď je bokem nebo do textu nevložím. Myslím, že nejsem jediná. Váš článek pomůže i nejen nováčkům :)

Vlaďko, jako vždy od tebe zajímavý článek. V mobilu už mám hodně aplikací, je to pohodlné.

No, Nadi to je hladových krků. Chválím Tě za splněný slib který jsi splnila kachnám do puntíku. Kachny měly hody a naplnily své hladové žaludky.

Článek je o partnerských vztazích, jakémsi "lepidle" dobrého vztahu. Je to jen teorie a každý si musí najít své místo na slunci, v páru, single nebo jakémkoliv vztahu daného definicemi x-pohlaví. Jsem již desítky let sama a tak nemusím hloubat nad lepidlem vztahu, ale za tu dobu jsem si vyprofilovala vlastní motto, které jsem uvedla závěrem ve své glose Nepustím si stáří k tělu, ještě ne! Cituji: "Nemyslet si, že jindy, na jiném místě nebo s někým jiným by to bylo lepší." Čili jakási univerzální univerzální mantra pro zadané i nezadané.

Smutný příběh.

:-) :-) Svatá moje trojice - havíř, astronaut, záškodník - symbolismus tvořivého života :-) "V těch krajích duše mé,/ kde neplá světlo denní,/ zas dávným šelestem se blíží doba žní./ Mé zrní ztracené/ tam zavál vítr snění/ a v klasech mlékem zrá mu záře měsíční... / :-) :-)

Byla to sice divná doba, ale obklopena milující rodinou jsem to jako úplně malá nevnímala, to až později, po okupaci.

Ano, musím to potvrdit, že šátky dokáží zázraky - mám jich hodně a dokáži je také zajímavě vázat. Byla jsem v Olomouci na podzimní Flóře a tam mne oslovily dvě mladší ženy - jestli bych jim nemohla ukázat, jak váži šátek - ráda jsem jim to ukázala a ještě mnoho jiných dalších variant. Byly tomu velmi rády ♥

Dočetla jsem a ulevilo se mi, že článek neuvádí až tak moc mně neznámých pověr. Jsem hodně pověrčivá a jako houba nasávám každou novou pověru. Těsně před Štědrým večerem jsem se dočetla, že se nesmí dát jako dárek nic černého, obdarovaný prý onemocní, a tak jsem jeden ze zabalených dárků uložila do skříně s určením jako dárek k narozeninám. Na kanály zásadně nešlapu, prý to přináší smůlu a také, abych do některého nezahučela. Nikdy nezabiji pavouka, ale s odporem ho naháním smetáčkem na lopatku a vyhazuji s okna, aby se proběhl na čerstvém vzduchu než se mi vrátí zpět do bytu. Mohla bych pokračovat dál, ale byl by to příliš dlouhý komentář.

Vtipné okamžiky. I řidiči jsou lidé a jejich práce je náročná. Sama často nastupuji do místní dopravy na konečné, kde mají ŕidiči k dispozici malý domek pro pár minut odpočinek mezi dvémi jízdami. Mohou si tak odskočit, nebo si dát třeba malou kávu. Nékteŕí v létě chvíli svačí na lavičce pŕed domkem. Jsou určitě rádi, že mohou na chvíli vylézt z té své kukaně.

To je pravda, teď na to koukám taky...nicméně příběh je to silný.

Je neuvěřitelné, co se dá za jeden život stihnout. Obdivuhodné. Škoda, že se nedožil Sametové revoluce.

Domov - slovo plné šťastných emocí. Díky ze milou báseň.

:-) :-) Honem, honem, než se provalí, o čem ty odboje byly... :-)

:-) Nejsem si jistý, zda jedovaté vztahy nejsou zdravější než korektní; kontrast vášně a lhostejnosti a spořádanost jako meta... :-)

Článek se mi moc líbí. Také jsem si příliš pozdě všimla, že některé poklopy jsou skoro umělecká díla. Těší mě, že jim je věnován i sběratelský zájem. Všechno, co nějak souvisí s vodou, si ho zaslouží. Díky i za uvedené fotografie. Nebylo by marné věnovat jim pozornost i na zdejším FD.