Perfektní článek! Skoro se nechce věřit (nemám zkušenosti s mluvícím ptactvem),co všechno tito dokáží! Moc se mi to líbilo,hned bych si nějakého pořídila! ?

Bezva počteníčko na neděli. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet tímto směrem o obsahu lidových písniček. Díky, zase jste mi svým fejetonem poodhalil moje další temné zákoutí.

To je nádhera, jestli se jí očima, tak už teď jsem si pochutnala :-) prosím, přidej zas něco brzy. Povidla i jídla z trouby mám také ráda. Sloní slzy vyzkouším jako první, díky :-)

Děkuji a přeji Vám stálou aktivitu a chuť do života jako dosud.

Mně taky vždycky hned naskočí celé texty písniček z dětství a mládí, i když jsem je třeba leta neslyšela, ale nevzpomenu si například na jméno moderátorů, které každý den vídám v televizi :-)

Modelkám a pánům to moc sluší, určitě bych si něco z předváděných modelů vybrala,

No, tak at si mila dcera s prominutim treba nas*re. Detstvi u babicky bylo pro me nejlepsi. Vcetne jineho rezimu, jineho jidla, jinych vychovnych metod a jinych povinnosti i moznosti. Chapu, ze vnucka je malinka a dcera vyznava jiny styl vychovy, budiz, ale s tou uzkostlivosti bych ji poslala se lecit. A to jsem nejspis ve veku vasi dcery... ;)

Velmi zajímavě popsaný "pohodový" tatranský pobyt. Faktem je, že já byl v Tatrách kdysi dávno před 62 lety a bylo to, až na moji časnou artrózu parádní. Autem jsme tam byli se ženou asi před deseti lety, když jsme se vraceli z Košic ze svatby. Vyjeli jsme si lanovkou na tatranskou magistrálu a já tam byl středem pozornosti, neboť jsem měl na sobě sváteční oblek i s kravatou. Dokonce si nás lidé i fotili a ptali se, kde je tu nějaký kongres.

Silný příběh. Poutavé čteni.

Bingo!

Moc hezká fotoprocházka.

Poslední odstavec dal celé této bilanci "prvních okamžiků" velice smutný ráz. Máte pravdu, pane Zelenko, některá poprvé jsou nezapomenutelná. Ne všechny, protože naše paměť a vědomí si s námi zahrává a události přibarvuje a nebo zešedne. Měl a stále máte bohatý život, ze kterého čerpáte a že už nepřicházejí ta poprvé, třeba na Vás ještě někde něco poprvé čeká. A já Vám přeji, aby přišlo něco pěkného.

Moc hezké a zajímavé. Vím, že z lidí, které jsem učila němčinu, se nejvíc chtěli učit ti, které k tomu vedl nějaký osobní vztah nebo dřívější cesta do Německa.

Naše maminka byla kdysi jako svobodná, to ještě za 1. republiky, v Dubrovníku, měla ještě na památku pár malých černobílých fotografií. My dvě dcery jsme se tam nedostaly nikdy. Já jsem z celého Chorvatska zažila jen letiště v Zagrebu, odkud nás služebním autem dovezli do slovinské Lubljany. Děkuji za moc pěkný cestopis.

:-) Není nad čtenářskou způsobilost pochopit psané, a rady zejména :-)

Šla jsem do předčasného důchodu o necelé 2 roky a nelituji. Naopak. Po cca 46 odpracovaných letech jsem lepší rozhodnutí udělat nemohla. I tak jsem šla do důchodu o 6 let déle, než šla má maminka. Ano, důchod se mi zkrátil finančně, ale díky valorizacím na tom špatně nejsem.

Krásný příběh.

Každý v sobě nosíme kousek smutku, někdo docela malý a jiný je jím prostoupený. Jen citlivá duše o něm takhle píše. Krásná báseň, jemná jak vánek, který cítíš ve vlasech v letním podvečeru, ale také tíživá jako dech běžce na konci cesty. Zuzko, děkuji.

Příběh se posunul nečekaným směrem. Zajímá mě pokračování.

Nádhera... I já patřím mezi ty, kteří Bechyni milují. Je to kus mého dětství a mládí. A při poslední návštěvě jsem kulila oči jak prokoukla.