Být bez dědiců, mít velký dům, prodat ho a koupit malý byt, to chápu - budu mít méně starostí a nějakou korunu do rezervy, byt bude můj, to je jakási jistota, s penězi se může stát cokoli ... Být "břemenem", byť ve svém prostředí, ale vědět, že realitní společnost netrpělivě čeká až zaklepu bačkorama, aby "můj" dům prodala za víc peněz než mi dala, to by se mi tedy nelíbilo ...

No, bylo mi trochu při čtení úzko. Doufám, že si to mladí příště důkladně pohlídali. ☼

Řeknu Ti, že Tvůj článek mě pěkně naladil a jen co mi budou nožky běhat, někam se vypravím. Líbí se mi Tvoje vzpomínky, ale tu ránu do brady cítím i já. To musel být okamžik. A co hlavička synáčka vydržela? Je to tvrdá palice? Aligátor má typicky americké :-) jméno, Libor, alespoň se to dobře pamatuje a vyslovuje. Díky za pěkný článek a fotky jedna báseň.

Za chvíli jdu na fyzioterapii, zrovna mne ten problém trápí.

Taky jsme jezdili s rodinou na dovolenou od ROH. Každoročně to byla podniková chata ve Starých Splavech a jen jednou to byl Špindlerův Mlýn Hotel Arnika. Tam to bylo docela pěkný. Abych pravdu řekla, tak po těch časech se mi fakt nestýská.

Píšete hezky. Přeji vám pohodový podzim.

Hezky jsi si to užila. Já na vinobraní nechodím a burčák nepiju, jsem jediná, manžel s dětmi ho mají rádi. Pěkné fotky.

Pro milovníky folklóru to byl určitě zážitek, já tohle zrovna nemusím.

Ráno se od srdce zasmát, to znamená přečíst si Tomáše Poláka. Tento foklór mám moc ráda. Dokonce i několik přezdívek vlastním. Ale nejvíc mě dostal ten Neckermann. Ten tlustý katalog, kde bylo vše, co tady nebylo. Měla jsem ho skoro jako bibli, když mi bylo asi 15.

Martino, krásný výlet, krásné fotky. Dali jste si docela velké sousto. Já bych to už nedala. Ale pěkně jsem si zavzpomínala jak jsme to na kurzech běhali na běžkách. Liščí hora byla naše noční můra, Výrovku jsme dokonce jednou odhrabávali, jak byla celá pod sněhem. A noční akce z Richtrovek na Černou horu a zpět, to by bylo dlouhé vyprávění. Moc jsi mě potěšila. Máte můj velký obdiv. :-) :-) :-)

Dvakrát se mi stalo, že jsem se zabrala do práce tak, že jsem přestala hlídat čas. Všichni odešli. Zůstala jsem trčet v patře a nemohla se bez pomoci dostat ven. Okna, ze kterých jsem mohla volat o pomoc, vedla do zahrady, kde mě nikdo nemohl vidět, i kdyby mě slyšel. Mobily nebyly a telefon, kterým se dalo volat mimo objekt, byl v místnosti, od které jsem neměla klíč. Nakonec se mi povedlo vylézt malým okénkem v mezipatře a musela jsem sehnat někoho, kdo to okno mohl zavřít zevnitř. Podruhé se mi povedlo rozhlaholit alarm. Přijela policie a šéfka mi pořádně vyčinila, že kvůli mně měli výjezd. Dnes se tomu směju, ale tehdy mi bylo pořádně úzko. byla jsem kousek od našeho domu, ale domů jsem nemohla. :-)

To je stále do kola, jedno a to samé. Ideální postavu jsem si vytvořila až po té, co jsem přestala se "sebetrýzněním" a dala vale různým radám odborníků. Všechno má každý ve své hlavě, stačí to najít. Dnes se ve svém těle cítím skvěle a je úplně jedno, zda jsem na pláži, či stojím u plotny, nebo pracuji na zahradě. "Každému co jeho jest."

Pěkné vyprávění mi vyvolalo vzpomínku na naši krásnou dovolenou na Baltu, v kempu v Dierhagenu, ještě v dobách bývalého NDR. Jeli jsme tam dvěma auty, s kamarádkou a čtyřmi dětmi. Vzduch byl 16, voda 12, děti měly modré zadnice, ale koupali jsme se všichni. A já jsem se tak otužil, že jsem u moře chodil nahatej, jako ostatní Němci. Komunikace byla bez problému, mluvil jsem dobře německy.

Moc mě to zajímá, vím, že Škoda lásky zpívali za války Němci i Američané, ale Cikánku s německým textem vidím poprvé-

Děkuji za milé vyprávění z doby, kterou ani já nepamatuji. A navíc jsem z města, takže je mi to vzácné, ta připomínka toho, jak to chodilo na vesnicích. A nářečí, to je ještě vzácnější. Je dobré předávat to vše dalším generacím. Děkuji, máte můj hluboký obdiv. :-)

Prima jsem si zahoubařila doma u počítače. Díky :-)

K homeopatikům proti chřipce bych přiřadila podle svých zkušeností ještě komponovaný prostředek firmy Boiron Coryzalia při nástupu chřipky, zatímco při již rozvinutém stavu pomáhá Paragrippe. A úplně nejlepší je Oscillococcinum. To slouží už přes 100 let, původně ve Francii.

Byla jsem se podívat, Elen opět krásně vybrané modely, všem to moc slušelo a ty klobouky... nádhera.

Jů ,u nás ja také Prdlavka . Ráda jsem se prošla zelení k Prdlavce. Hezky jsi to nafotila a napsala.

Marie, obdivuji tvoje psaní v nářečí, že si to pamatuješ.