:-) "Jako by andělů chór/ tam z půlnoční strany hor/ píseň divnou začal hrát,/ vím, proč vítr teď přestal vát./ Good bye, Joe./ Šest bílejch koní mě veze tmou... /" Ať žije Leicastyl focením pamětí :-)

Soňo, moc hezké zamyšlení, uvozené mým nejoblíbenějším básníkem a doplněné poetickými fotografiemi. Já jsem vděčna za svoji soběstačnost a děkuji za každý den, kdy jsou moji blízcí v pořádku.

:-) Jako fór dobré, ale když chlap hravě zastane starost o domácnost (nákupy, vaření, praní, žehlení, úklid, drobné domácí práce), a to velice dobře, má pokoj i od manželky, protože ta si najde milence, ve městě to stihnete i při funkci či pozici, na vesnici víc funguje přirozená dělba práce,... hlavně, že se máte rádi :-) :-)

Autem k doktorovi s bolestí v zádech, taky bych cenila zuby. A slovník bych měla určitě jako "dlaždič". :-( :-)

Dávám 5 hvězdiček. Tajně si přeji, aby jsem se měli všichni dobře, byl tu klid a mír. Politika byla schovaná někde v šuplíku a my slyšeli jen dobré zprávy, ale nic se neděje, opak je pravdou....

Moc pěkná glosa. V několika větách vystihnout podstatné je velké umění.

V tomto smyslu nejsem příliš velký optimista, obzvláště při vzpomínce, jak se mnou někteří lékaři jednali, když jsem odmítala očkování proti kovidu. Líbí se mi knížka MUDr. Jana Hnízdila, MÝM MARODŮM a neb, Jak vyrobit pacienta, s krédem: "Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec."

Děkuji za hezký článek. Když si tak představím, že bych tady mohla být ještě přes třicet let, tak mě to opravdu pobavilo. Jenom nevím, jak by to pobavilo ty, kterým my důchodci vadíme už teď:-)

Opět další zajímavý " lov beze zbrané". Jà jsem živou lišku viděla hluboko v minulém století.

Vy jste holky podnikavý, taky hodně mlsný a měly jste parádní počasí a výlet s odměnou. Dokumentace je bezva a mě potěšila určitě.

Obdivuhodná žena. Velmi si vážím osobností z Česka, kteří se dokáží díky talentu a tvrdé práci prosadit ve světovém měřítku. Ať jsou to sportovci, lékaři, architekti, anbo designéři či módní návrháři jako paní Matragi.

Paní Anno, já to mám také tak. Mám ráda své přátele, rodinu a pestrý život tady na Zemi.

To byla strašná doba plná buzerace, když ještě byla vojna povinná. Navíc každý musel narukovat na opačný konec republiky. Nicméně si myslím, že nějaký menší vojenský výcvik by mladí muži mohli mít. Nikoli však v kasárnách, ale mohli by tam docházet z domova.

:-) Černý humor či spíš smrťák? Po masakru na fildě ještě ten kapr... :-)

Díky za široké představení Dany, kterou znám jenom z jejích příspěvků

Vlaďko, díky za další pokračování...čekám na další...

Jen tak módu té doby sakumfikum označit jako nevkusnou se mi moc nelíbí. Nosily se i hezké věci, barevnost byla optimistická, vycpaná ramena dělala pěknou postavu ... Teď se nosí tepláky, mikiny, roztrhané džíny, všechno černé, účesy žádné, jen dlouhé rozpuštěné vlasy (v sedmnácti i v sedmdesáti) atd. Zajímalo by mne hodnocení po padesáti letech :-) Prostě, každá doba má svou módu a je každém co si vybere ...

Já tedy ne, vybudovala jsem si mantinely, přes které "nejede vlak" :-) :-)

Velmi zajímavý článek, který opět dokazuje, že se u nás máme dobře. Lidé by měli víc cestovat, aby si toho vážili. "Žvýkání" káty tamním lidem nahrazuje alkohol, v nadměrném množství má výše zmíněné neblahé účinky. Nejedná se o žvýkání v pravém slova smyslu, ale jde o to, udělat kuličku a tu pak vysávat. To je jako u "žvýkání" koky, která se vkládá do úst a cucá se společně s rostlinným popelem, jenže při tom se neprojevují omamné účinky a v kombinaci s pitím čaje z koky a konzumací banánů se zabraňuje výškové nemoci, takže se člověk může pomalu pohybovat i ve výšce okolo 5.000 m n.m. aniž by měl bolesti hlavy, chrlení krve a potřebu dýchat kyslík.

Stráň plná konikleců, to musí být na jaře nádhera.