Hani, díky za vzpomínku a půvabné retrofotografie. Myslím, že podobné dojmy měl mnohý z nás, kdo vycestoval poprvé za železnou oponu. Nejen materiální dostatek, ale především zdvořilost a respekt lidí k sobě navzájem.

To mi připomělo ty školní slovní příklady. ,,Při změně letního času na středoevropský vyjede v sobotu ve 23:45 rychlík z bodu A rychlostí 120 km /hod. V neděli v 00:20 vyjede z bodu B nákladní vlak rychlostí 90 km/hod. V kolik hodin kterého času se oba vlaky na naší dráze srazí v bodu C?"

Říká se: Co tě nezabije, to tě posílí. Každá zkušenost se hodí do života. Pro mladou holku to ale jistě nebylo jednoduché.

Dojemný příběh. Přála bych si něco podobného prožít.

Danuše, děkuji za praktické a zajímavé info! Hezký podzim.

Porovnání vzpomínek našich krajanů na jejich začátky v Austrálii mě moc zaujalo.

Dobrý den, sice nejsem vdova a nebudu, ale myslím si, že byste se měla chovat podle toho co cítíte. Ono asi je občas dobré si zaplakat třebas před dětmi. Já mám zkušenost, že po smrti táty, která se mě velmi dotkla a tajně jsem si plakala, abych pláčem nezatěžovala mámu. Ta mi po letech vyčetla, že jsem po smrti táty neplakala, že se mě jeho smrt nedotkla.

Jste obě úžasné. Fandím vám.

Článek mému srdci milý. Čím déle jsem s Čikinou, tím intenzivněji prožívám vzájemné chvíle a slov netřeba. Možná, kdyby mohla mluvit, tak by mi ten pocit trošku rozhodila nebo možná ne a já bych byla mile překvapená.

Znám dobře chorvatské pobřeží až po Dubrovník, ale až do Černé Hory jsme se bohužel nedostali. Krásné fotky mi připomínají znovu kouzelný svět Středomoří.

Děkuji, pěkně jsem si zavzpomínala na první cesty směrem na západ, kdy jsme byli asi všichni jak Alenka v říši divů. :-)

Děkuji za zajímavý článek. Martina Fryče a jeho doporučení výstav sleduju už delší dobu na FB a stojí to za to, jako vaše příspěvky.

:-) Vidím to taky tak: s humorem do ulic a na jásavé defenestrace panstva :-)

Vzhledem k tomu, že jsem v dětství a mládí hodně četl, ve svém podvědomí jsem nějaké ty idoly měl. Zejména známé postavy z děl Julese Vernea. Jinak, souhlasím s Věrkou. Moc hezky to napsala. Tzv. celebrity, do nebe vynášené všemožnými médii, jsem nikdy za své idoly neměl. Běžné životní hodnoty se bohužel postupně mění, ale raději se o tom nebudu rozepisovat, protože v tomto smyslu jsem člověk konzervativní. Dnes ke svému životu žádné idoly nepotřebuji. Věrko, díky, rád tvé články čtu.

Děkuji za vyznání, mám to dost podobné. K fotografiím - moc se mi líbí barva těch růží, připomíná mi růže, které jsme měli na zahradě v době mého dětství.

Děkuji za tyto důležité rady. Článek si uložím.

Hezké čtení! Já bych se taky nestyděla být knihovnicí, od dětství jsem bývala v knihovně často a ráda! :-))

Tak to prostě je,ale když jste se společně dopracovali tolik let - klobouk dolů.A jedte dál......

Milá paní Jano, život je boj a hlavní je se nevzdávat. Copak si to stáří myslí, že kvůli věku ztratíme i smysl pro humor? Děkuji za hezké povídání.

Děkuji za zajímavý článek. WM je celoživotně můj nejoblíbenější zpěvák. Paní Zelenohorská to neměla snadné. Nelíbilo se mi, když ji WM opustil kvůli Olze Blechové. Přeji jí vše dobré.