Opět krásná báseň. Děkuju.

Přeji Vám brzkou obnovu terasy a pěkné posezení. Živel bouřka - kroupy znám taky velmi zblízka, letos naštěstí zatím jen liják.

Já myslím, že postupem času a teprve s věkem člověk dospěje k názoru, že na tom, co považoval dřív za smrtelně důležité, vlastně vůbec nezáleží.

Je hezké, když na vesnici se lidé nehádají a mají snahu společně zachránit něco, co má hodnotu. Jsem také z vesnice, ale tam nějaká sounáležitost nikdy nefungovala. Tam panovala závist.

Marie, pěkný vzpomínkový výlet a též pěkná dokumentace. Ať vám to šlape pořád. :-)

Vzpomínám, jak nám náš albánský delegát Altin, žijící léta v Praze, říkal, že kdo stěžuje na dopravu v Praze, měl by absolvovat autoškolu a jezdit v Tiraně, že proti tomu je to v Praze idyla.

Ano, diky pokrocilejsimu veku jsem pomalejsi (a opatrnejsi), proto cas urceny na kazdou cinnost mi pripada, jako by utekl daleko rychleji :-))

Nase mamka trpela roztrousenou sklerozou, byla lezak bez pohybu, bez polykani, nemluvila ale byla pri plnem vedomi a kdyz doslo k zastave srdce tak ji ozivili, po tehle ,, pomoci ,, se jeste dva roky trapila nez odesla, opravdu to byla zbytecna pomoc o kterou bych osobne nestala a mamka myslim ze take ne.

Mate pravdu sama jsem "duchodkyne" zkusenosti mam stejne jak v obchodech v hromadne doprave atd. nekteri jsou neomaleni ,porad frflaji, mysli si ze muzou uz vsechno ani se nedivim, ze mladi radeji inoruji byva mi trapne...

To je moc pěkné, jenže já na pletení potřebuji dobře vidět, takže navrhuji černou hodinku :-)

Den blbec máme občas všichni, taková ranní procházka není nikdy na škodu. Hlavně, když máš kam vyběhnout.

Zlatá éra našeho sportu. Panu Imrichovi i dalším našim oporám díky a vše dobré

Ještě nikdy jsem neměla na sobě takový zde zobrazovaný šátek - naposled si vzpomínám asi v 6. třídě to byl pionýrský a nebo ještě na bramborách (1970 - 1974 na gymplu) jsme si vázali šátky a dávala se na uzel krabička od sirek. Jak byla tehdy ta šílená noc za Silvestra na Nový rok (myslím 1978 rok),tak mě šátek tehdy zachránil od omrzlin. Dala jsem si ho na hlavu,neb jsem tehdy chodila zásadně bez čepice a rukavic, zcela náhodou jsem si uvázala na krk šátek před odchodem na mejdan...... (tehdy pršelo odpoledne a bylo asi 10 st.).

Zdeňku, a co zkusit autobus? ☼

Bašku moc dobře znám. A tak mi u článku chybí fotky, pro vzpomínky.

Modrobílá paráda, to se to potom fotí. Léto jak má být. Žáby jsou obojživelníci, těm stačí vlhko někde v rákosí, asi.

Ať žijí trpaslíci. Vtipné. Jednou jsme koupili 1/2 metrového trpaslíka kolegovi v práci. Nezmohl se na žádný odpor. Kde ale skončil jsme se nedověděli.

Díky za parádně popsaný příběh pamětníka.

Těžký, depresivní, sugestivní a odvážný text. Obdivuji Vás, že jste to dokázal tak napsat.

Tentokrát to byl trochu nervák, ale naštěstí s dobrým koncem.