To je překrásně napsané :) DĚKUJU, že na tohle vidění svého fyzického světa nejsem sama :) vyloudilo mi to na tváři i v Duši úsměv... Takže je vlastně s mým životem vše v pořádku :) ...A ona babička, jak moudro stáří dávných časů, nikoli nepřítomně, ale v Přítomnosti setrvává. A TO je řešení na otázky a obavy vnitřního světa... Jen být.. Prostě jen Zen. .. Uprostřed svého světa. Kde Přítomnost, tam Láska. Krásné dny přeji :)

Vnímám článek jako annonci knihy Anderse Hansena, Proč se cítíme špatně, když se máme dobře.

Táničko, hezky popsaná svatba doplněná pěknými fotografiemi. Moc děkuji a přeji vše dobré do dalších let :-)

I takový je život. Toto znám. hezky napsáno.

Ta kobylka , je týrané zvíře a bez vody na betonu přivázaná. Už to je v jednání policie. Celé to je nějaké divné ZOO.Protivínská /Penelopa ? se po několika letech snad dočká lepšího života. KVS konečně vydala opatření k zajištění lepších podmínek pro její chov. Dokud podmínky majitel nesplní, nesmí stát u krokodýlí ZOO. Pokud ji tam někdo uvidíte, dejte nám vědět, nejlépe s foto. Děkujeme /???

Naprosto souhlasím s každou větou autorky článku.A dámám na snímcích náušnice sluší.

Mám pocit, že mi to ty myšlenky dělají schválně - přes den nic, ale před spaním se neodbytně vynořuje jedna za druhou a musím si občas udělat i nějaké poznámky, takže pak nemůžu usnout a myslím na to, že nemůžu usnout, což mě štve a jdu si vzít prášek :-))

Mám to podobně, moje radosti jsou prostě radosti bez ohledu na období života. Také jsem si vždycky našla něco, co mi přinášelo radost.

V srpnu 1968 mi bylo dvacet a trávila jsem dovolenou s kamarádkami v Maďarsku na Balatonu. 21. 8. zavřeli hranice, a nechtěli nás pustit domů. Rádio jsme poslouchaly, ale pocity byly hrozné.

Rozumný sympatický náhled normálně myslící mámy, s nímž se nelze neztotožnit. S Era to má v hlavě posunuto kamsi jinam. Navíc je líná cokoli změnit. Až dojde na zdravotní potíže z tloušťky vyplývající, co bude vyprávět? Ve 36 se hubne líp, než před padesátkou. Jednou bude dcera shazovat hodně těžko, až přijdou následky jejího nezdravého životního stylu. Chápu Vás, ale sama vím, že s dospělým dítětem pohnout žádoucím směrem je problém. Buďte ráda za svou vnučku, za čas s ní strávený a za to, že je jiná. Přeji Vám hodně síly a trpělivosti. Vaše dcera bude jednou nucená svůj životní styl upravit.

Děkuji za krásnou prohlídku i doprovodný komentář. Četla jsem knihu a viděla film o majitelích I tvůrci. Na rozdíl od této prohlídky byly smutné.

Líbí.

Je to úžasná paní a Vy taky. Věřím tomu, že lidé, kteří se rodí s takovým hendikepem , dostávají do vínku dar poznat svět a své místo v něm z jiných zdrojů než je vnější zrak. Proto mě vždy bolí, když ostatní lidé chodí kolem nich v rozpacích jako kolem postižených. Na Chodově, kde mám bydliště, i když teď jsem v jižních Čechách, jsem znala několik nevidomých po řadu let, dívku s krásnými dlouhými vlasy, z níž se později stala maminka, vidoucí dívenku, která vodila své nevidomé rodiče každou neděli do kostela, mladého muže, který si naprosto samozřejmě a trochu přidrzle jako jiní hoši hlasitě mobiloval za řidičem v autobuse, atd. Děkuji.

Protože jsem kdysi učila němčinu na jazykové škole, vím, že i mezi posluchači prvního ročníku byla většina věčných začátečníků. Jako elévku mě to dost zmítlo, protože to ve mně budilo dojem, že učit tam bude snadné, když lidé tak rychle chápou. Vzpomínám, že ke mně po hodině přišla paní a ptala se, jestli je opravdu v prvním ročníku, protože narozdíl od ostatních neumí vůbec nic. Někteří praví začátečníci to často záhy vzdali. To mě poučilo. Ostatně ti falešní začátečníci urazili bez problému několik lekcí a pak se zasekli a skončili, jako asi už poněkolikáté. Co se týče anglických výrazů, jednou jsem zde měla článek, co vše míjím v centru Prahy při cestě do práce. Samé anglické názvy obchodů. To je něco jiného než technické pojmy. Je to škoda, že jsme se v tomto směru dostali na úroveň Řecka nebo Albánie, kde je většina názvů kvůli cizincům také v angličtině.

Velice zajímavý a úžasný příspěvek. Moc děkuji. Také už jsem o virtuální kartě uvažovala, ale nechce se mi platit za mobilní data. Jsou stále dost drahá. Zatím počkám... Jinak posílám tisíc hvězdiček!

Díky za Váš článek, už jsem taky párkrát přelézala plot u hřbitova, ale je tam takový, že kolo bych nepřehodila :-)

To je dobře, že se ten nevkus začíná hlídat. Jen mne trochu překvapily ty žabky. Teď se mi v nich už tak dobře nechodí, ale od dětství až do středního věku to pro mne byla normální letní obuv.

Žít v blízkosti Etny by se mi fakt nelíbilo, vypadá dost majestátně. Určitě jste si to tam užili.

Jenom nechápu, jak může oddávající poplést jméno ženicha. Myslím si, že je to dost podstatná věc. Ale zareagovala jste správně. Na začátku článku jsem pojala podezření, že to bude jako v amerických filmech. Vše je připravené, stálo to práce, peněz a nevěsta řekne NE a pak uteče. Naštěstí se tato verze nekonala. Popsala jste vše moc hezky, děkuji.

Aplikaci si ráda prohlédnu, ovšem není nad osobní cestovatelskou zkušenost.