Zajimave cteni, dovedela jsem se neco vic o zemi kde zije nas kamarad sehibi Hmida, je to ucitel, ktery se pokazde zastavil kdyz projizdel republikou, zval nas na nejlepsi kuskus s kuretem ktery vari jeho maminka, skoda ze se to nikdy neuskutecnilo, lekari nam cestu nedoporucili vzhledem k nasemu veku a tak i fotky nam trochu priblizili jeho vlast.

Spíše by mi bylo líto, že mi "vyženěný vnuk, či vnučka, babičko neříká... Dokonce sestřenice mé vnučky, když přišly spolu k nám, mne oslovovala "babičko". Teď už je dospělá, tak mne osloveje jinak, ale tenkrát mi to připadalo milé ♥

Moc pěkné! Není vůbec jednoduché napsat vtipnou báseň. :-)

Naštěstí mnoho matrik je již zdigitalizovaných, takže dnes není tak náročné rodokmen sestavit, jen to chce trpělivost a naučit se hledat v matrikách, popř. v jiných archiváliích. Jsem samouk, sestavila jsem již několik rodokmenů a sepsala několik rodinných kronik. Práce je to velice zajímavá a dobrodružná; nikdy bych nenašla tolik informací o předcích, nebýt zdigitalizovaných materiálů. Jsem za to moc vděčná.

To je moc smutné. Ještě, že existují obětaví lidé, pomáhající útulkům. Evi, máš můj obdiv.

Děkuji za článek. Přiznat se k psychickým problémům bohužel vyžaduje i v dnešní společnosti, zakládající si na toleranci k různým lidským odchylkám a extrémům, nejspíš velkou odvahu. Pokud je postižena duše, nemoc je v hlavě, člověk nemá žádný „vedlejší zdroj“, který by mu pomohl se s ní vyrovnat. Na rozdíl třeba od chřipky či zlomené nohy, kdy hlava funguje normálně, nanejvýš bolí.

Zrovna včera jsme se s Jendou bavili o tom, že už jste dlouho nebyla na íčku. Řekl, že až vás uvidí, zeptá se vás na včely. Tak ať se dobře daří jim i vám. A váš med mi moc chutná:-)

Marie, díky za vzpomínky na Moravské Kopanice – kraj bohyní: Žítková, Lopeník, Vyškovec, Březová, Strání, kde jsem v minulosti často pobývala.

Vlaďko, promiň, ale neubránila jsem se smíchu. Ne že bych byla zlomyslná, ale ty jsi tak dobrá spisovatelka, že bys mohla psát scénáře k seriálu PAT A MAT. A nakonec, dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila. :-) :-) :-)

Teda, Soni, ty jsi turistka, vyjela jsi si docela daleko. Na zřícenině Košťálov jsme taky s Terkou a Aničkou byly, už je to pár let. Tak ať ti to šlape, hezké fotky.

Zajímavý článek. Do Egypta jezdíme na dovolenou moc rádi, líbí se nám tam.

Zuzko, s tvými nádhernými verši je i pošmourné ráno mnohem příjemnější. Díky za ně.

Naďo mám "potřebu" ti napsat, že hezky fotíš.

Drdol nosila celý život má teta, byla moc hezká, pořád se usmívala a moc jí to slušelo - takže tento účes mám spojený s ní a líbí se mi ( jsou krásné i dámy na fotografiích), ale pro mne drdol není ...

690, - KČ... TAK TO JE PRO ŘADOVÉHO DŮCHODCE NYNÍ "SKORO ZA HUBIČKU" ... ACH JO....

Před 2 roky jsem tam byla s mnohými dalšími Íčkaři a určitě bych se tu chtěla zase někdy vrátit. Myslím že je tu stále co obdivovat a o to více, když je po tak rozsáhlé a nákladné rekonstrukci. Je to v naší zemi nejkrásnější hrad.

Jaro jak vyšité. To je snad celá paleta barev. Díky, Aničko, potěchu pro oči i duši.

Věrko zajímavý článek. Když my holky na nějaké hrání si nemáme mnohdy ani čas. Naše hry spočívají tancem okolo plotny, u žehličky, pračky apod. A jakožto ženy, tak si raději chodíme pokecat se sousedy, zde na chat či jiné chaty dle toho co nás baví a zajímá. V Praze mám však známého, který vlastní firmu na výrobu různých modelů vláčků a jiných vozidel. A možná nějaký model na výstavě byl také od něj.

:-) Ano ano, vázaný prodej je svinstvo; co tak se příště pustit do třídění lentilek? :-)

Pivo mi odjakživa smrdělo,bylo nechutné a hořké, na jednom školním výletě mě spolužák polil v busu a musela jsem celý den v tom smradu a s hnusnou skvrnou na bílé šatovce absolvovat celý výlet - tím pádem zcela zkažený. Pro mne je pivo fuj.