Díky za info.

Koleda se povedla.

Díky za zajímavé tipy. Vybrala bych si – určitě první čtyři knížky. Pučálkovic Aminu jsem četla v deseti letech, když jsem byla se žloutenkou v nemocnici.

Děkuji za kurzivku. Jak jsem zde již psala, Jan Skácel je básník mého srdce, básník ticha a pokory. Znala jsem ho osobně jako šéfredaktora kulturní revue Host do domu, která byla v roce 1969 zakázána. Působil pak v exilu, v samizdatu i v divadle. V roce 1989 obdržel mj. Petrarkovu cenu. Brno věnovalo svému básníkovi plastiky, na kašně jsou jeho verše. Inspiroval umělce k reflexi v jiných tvůrčích formách – miluji jeho Modlitbu za vodu v interpretaci Hradišťanu.

Milá Hani, ihned po ránu mne tato úvaha* oslovila, moc za ni děkuji, nacházím v ní souznění. Mám to nastavené podobně - od mládí si píši podrobné deníky, do kterých vkládám svoje myšlenky nebo i jiných autorů. A když je mi někdy moc těžko, tak mi skutečně pomáhají žít tak, abych také měla alespoň trochu nespoutanou duši ♥

Super co vsechno chlapi vymysli...a funguje to!

Soni, ani já si neumím představit žít jako bezdomovci. A že zde na Mostecku jsem i ne vlastní vinou zažila, co to je být bez práce. To když nám např. nezaplatili výplaty. Ale díky umění šetřit, spořit (což mě naučili rodiče) jsem to vždy zvládla. Třeba i proto, že jsem dojížděla za prací. Než být bezdomovcem, to bych raději nebyla... Bohužel v dnešní době se to může stát, ale člověk prostě musí vynaložit úsilí a vyhnout se takovému pádu na dno. Nechápu ani, že mnozí jsou dlouhodobě bez práce a vlastně jim to vyhovuje. A ještě ty mladé v tom podporují rodiče. Musela bych se před nimi stydět, nechat se od nich dlouhodobě živit. Líbí se mi, že se omlouváš pejskům, že už to na vycházku nevypadá, když je člověk unaven. Také mám dny, kdy to je jen na vyvenčení. Prostě člověk bývá někdy unaven a potřebuje odpočinek. Přeji požehnané Velikonoce.

Evo, mně se nová vyhlídka líbí. Doufám, že mě nic výlet k vám do kraje nepřekazî.

Moc hezké, děkuji. :-) :-) :-)

A hezkou, o sebe dbající ženu, navíc hodnou , a která se starala o muže i děti atd. atd., nikdy žádný manžel neopustil? A opačně? Pracovitého solidu, který navíc dobře vypadá, nikdy neopustila manželka? Je to celé složitější ...

Hani, moc hezké, kapličky krajině a lesům sluší. Vybízejí ke ztišení, díky.

Když vidím Ježíše Krista na kříži, vidím jen zlo a nenávist. Bohužel to přetrvává i po téměř dvou tisících letech. Mocní jsou stále mocnější a bezmocní stále bezmocnější. Co těmito církevními svátky vlastně uctíváme?

Pro mě je vše stále v pohybu a vše, co má být přichází samovolně. Pro mě je čekání na cokoliv, promarněný čas.

Blanko, díky, napsala jsi to i za mne. Každý má možnost volby a každý v našem věku ví, co je dobro.

I já jsem tam v šedesátých letech chodil. Jako hornický učeň. Internáty byly pod čísly. Já jsem byl na osmičce nebo devitce. Nad sanatoriem. Do tanečních jsem chodil do Kulturáku. Pěkný, mám hezké vzpomínky.

Tak to je velký průšvih,chystám se péct mazance.

Vtipně napsaný článek. Taky jsem mívala z některých tradičních zvyklostí hrůzu. Jen ten váš tehdejší útěk před velikonočními zvyky musel být taky bolavý.

Hezký výlet a jak vám to s pejskem na společné fotce sluší!

:)

S p. Jiřinou Prekopovou dlouhodobě souhlasím, jinak objetí by nebylo špatné, ale opravdu v terapii, zažila jsem, že to bylo používáno rodičem naprosto nevhodně, místo aby si vzal ponaučení o rodičovské autoritě. Děkuji za pěkný článek, na otázku v nadpise odpovídám jednoznačně ú l e t ! Díky :-)