Hezky napsáno a jistě to byl v tu chvíli hezký pocit :-)

Soňo, chápu tvůj vztah k tomuto místu. Také jsem měla podobnou studánku, kde se říkalo, že je voda léčivá. V těch Dolních Štěpanicích, o kterých jsem psala. už jsem tam dlouho nebyla.

Když jsme v raném mládí navštěvovaly svou pratetu (pro nás jen tetu) v Podkrkonoší, což bylo vždy o letních prázdninách, stalo se pravidlem, že mi teta půjčila na čtení některý ze svých prvorepublikových, pečlivě v truhle uschovaných časopisů pro ženy a dívky. Byla to "červená knihovna", ale název byl myslím Večery pod lampou. Doma bych během roku něco takového nevzala do ruky, ale tady to tak nějak patřilo k mým oddechovým prázdninám, a tak jsem si opravdu pár zamilovaných příběhů půjčila a přečetla. Příběhy s dobrým koncem ve mně přece jen budily dojem, že je i jiný druh mužů než mí jihočeští vrstevníci, kteří se mi občas pošklebovali. Ano, máte pravdu, dnešní časopisy pro ženy - Nostalgie, Staré dobré časy atd. - mají obdobný, i když skoro o století modernější charakter. Ať má jakákoliv žena jakýkoliv důvod něco takového číst, myslím, že nikdo nemá právo se jí za to posmívat. Tím nemyslím Vás.

Líbí se mi, jak jste svou cestu krásně zmapovala, krok za krokem. Děkuji.

Zrovna s rodinou řešíme možnosti darování, a tak děkuji za cenné informace.

Heleno, máte krásné vzpomínky na dětství a na babičku.

Dovoluji si vás upozornit na svůj překlad básně Přeji ti čas: https://www.i60.cz/clanek/detail/16883/preji-ti-cas

Děkuji za úžasně zajímavý článek i fotografie.

Počasí sice moc nepřálo, ale na náladě to neubralo. Přeji roudnickým, aby se tradice udržela, rozvíjela a žila.

Můj kardiolog se soustavně dopouští body shamingu...

Hezké... Líbí se mi

Milá Danielko ♥ , ze srdce moc a moc děkuji za překrásný, lidský a velmi dojímavý rodinný příběh. Po ránu mne velmi oslovil - jak formou zpracování tak vřelým citem. V několika úsecích jsem se i já tak vrátila do svého zajímavého dětství a mládí.

Něco o svých předcích vím, ale do pátrání bych se nepustila.

Jó, na Pálavě bylo nádherně.

Lavice jsem taky zdobila. Mám fotku, na níž mám opřenou hlavu o strom. V kůře je vyryto V + K, pod tím zabodnutý nožík. (Karel byl má první láska.) „Nechte zpívat Mišíka“ bylo řadu let u nás na Vltavské. Tam také, o kousek dál, se občas objevují docela hezká graffiti. Jinak čmárání po zdech velmi nesnáším.

:-) Bravo, taky jsem pro vyhnání Amíků z Evropy a pro cinkot podkovy kozáckého koně na Václaváku... :-)

Kytky máš skutečně krásné. Tohle už se nikdy nenaučím.

Já si myslím, že Ježíška jsme si uhájili, a že nám ho nikdo nevezme. Nicméně v dnešním podání je i Ježíšek konzum, který začíná hned po Dušičkách, někde i dřív...Obchodníci chtějí vydělat, ale my přeci nemusíme nakupovat jak zběsilí, pokud nechceme, ne? Takže mě nikterak neuráží, když mladá generace slaví Valentýna, je to svátek zamilovaných, a to je pozitivní. My na to zvyklí nejsme a už si ani nezvykneme. Nevím, jak nákladné dárky si mladí dávají, ale kytička udělá ženě radost vždycky.

V jednom tónu, ale ne jako šedivá myš.

Rád bych cvičil ale tím, že celý život i dnes hraji sporty, kde se mi zkracují svaly (fotbal, tenis, nohejbal, pinec a další), tak neudělám turecký sed ani nenanátáhnu nohu. Bohužel. Jindra