Naďo, golfové resorty jsou úžasné sportovní parky. Ne všude tě ale nechají procházet jen tak. Někde je to dost snobský. Pár resortů znám, pár let jsem hrála. Teď už jen velmi sporadicky. Ono obejít 18 jamek znamená nachodit tak cca 7 km a ještě " máchat " holí. Obnáší to cca 4,5 hodiny práce. I časově a finančně to je náročnější. Ale v některých zemích je jiná historie golfové hry a na golf jen s pár holemi se vydává třeba rodina i s dětmi jako na procházku do parku. No u nás to je trochu jinak. Bohužel, ale už to asi nedoženeme. Ráda jsem se po vašem hřišti prošla. Díky. :-)

Tam jsem byla jednodenním výletě z Prostějova. Je to úžasné místo. Ráda bych tam jela na týden, ale z Prahy se musí několikrát přestupovat, což je pro starého člověka problém. Další je, že bych tam musela jet jako samoplátce, což zrovna není pro mne dostupné.

Dobrý den, už si nemaluji lepší zítřky. Už si každý den vychutnávám. Také i ten den škaredý, který je natřený načerno. Píši si sny na papír a mám radost, když je dohoním. Vůbec se nezlobím, když jsou rychlejší. To nejlepší mě ještě čeká. To je to o čem sním. Má cesta byla klikatá, ale zajímavá, barevná jako luční kvítí a sluníčko mě na ni svítí. Přeji lidem lásku, nikoliv blín. Když jdu do postele přibude další letokruh, ale uplynulý den mě hřeje. Možná až budou nemohoucí, pořád budu hledat moudro v knihách, oknem se dívat na tu krásu. Jak kreslí mráz, jak hřeje sluníčko a jak bubnuje déšť. Mám děti a vnučky. Mé DNA se tu bude pořád roztahovat, pokud si lidé svět nezničí. Moc rád jsem žil a moc jsem si užil. Jindra

Moc pěkné. Pro mne velmi známá místa. Stojí za to ta místa navštívit. Paní Dejmková, hezky jste nám to přiblížila.

Jazz máme moc rádi...

Škoda že nejsem mladší, klidně bych na takovou tůru s přespáním ve volné přírodě vyrazila....Dík za článek.

Ideální věk bych nezatracovala, studovat se má v mládí v pozdějším věku se to už těžko dohání a na děti žena do padesáti také čekat nemůže.

Aničko, vidím, že se v té posteli nudíš. Jsi fakt dobrá! Já teď nemám čas, až večer.

No vida, tak já určitě vyznám lásku íčku zato, že nás seniory nenechá zakrnět a informuje nás o novinkách na všech frontách. Díky.

Bertice, básen se ti povedla velice. To já bych Vás také brzdila, bud si jistá! Po rovině ještě to se mnou jde, do kopců vždy funím jak ježek a musím odpočívat. Je to dané více faktory. Moji obezitou, nedomykatelností chlopně a také bolavou páteří a kolenními klouby. Ale do přírody chodím ráda. Tu básničku jsi musela spřádat ve své mozkovně asi i v noci - je prostě dlouhá.

Vy vůbec nemáte ponětí co ty hvězdy měly za starost jak dlouho před festivalem.Každá chtěla mít nejhezčí model a vypadat mladě.Vždyt jsou to VIP.A ještě vytáhnout obličej a jiné nezbytnosti.

Josef Borecký je úžasný. Na jaře jsme měli výlet k němu do Počernic a do jeho dílny. Bylo to bezvadné. Martina o tom napsala prima článek.

Zuzko, děkuji za krásnou, povzbudivou básničku. Už jsi mi tu chyběla.

Je to nádhera ve velikém vedru. Hezký dokument. Děkuji za sdílení.

Marie, napsala jsi to moc hezky, byla jsem na tom podobně, s PC jsem se poprvé seznámila v zaměstnání po revoluci a pak v dalších zaměstnáních to šlo líp a líp. Nejsem žádná rekordmanka, ale co potřebuju, to už na PC zvládám, viz mé fotky a články tady na íčku. Abych pravdu řekla, už si to bez počítače, internetu a chytrého mobilu neumím představit. Tak ať se ti vše daří.

Díky moc po ránu za hezká slova*

To, co píše Raphael Bonelli v knize Perfekcionismus (7. odst), zcela odpovídá tomu, čím jsem si ve svém životě prošla a zcela s tím souzním, na rozdíl od posledního odstavce (dílo autorky tohoto článku), který vnímám v naprostém rozporu s tím, co píše R. Bonelli. "Není všechno zlato, co se třpytí.", stačí si vzpomenout na "třpyt" na FF v Karlových Varech ♥

Vaše verše a čistá výtvarná linka Vaší paní se hezky prolíná.

Kritizovat umí každý. A vůči sobě je tolerantní taky každý. Za mě, tetování se mi nelíbí. Ale pokud někdo chce tak chodit, jeho věc. Nezapomenu, jak se mi přišlo ukázat moje dospělé dítě, venku teplota kolem pěti, deseti stupňů. Na sobě pouze tílko, tatér doporučil dílo na rameni a paži nezakrývat, a dítě pokračovalo dále do místa svého dočasného bydliště. Bylo to o zápal plic. Pocity jsem měla někde mezi údivem, zoufalstvím a bezmocným vztekem. Prostě asi někdo nemá, jak na sebe jinak upozornit. Jinak nerozumím, proč si lidi to tělo nechají takto ,, zkrášlovat ".

Když se lidé umí bavit a nečekají na pobavení od umělců, je to senzační!