Dobrý tip na výlet a zřejmě i na chutné jídlo.

Jarmilko, já osobně Velikonoce od dětství nesnáším. Přesto dělám výzdobu, koupím beránka, ale nic víc. Ale jinak přeji tobě a všem ostatním veselé Velikonoce. :-)

Určitě je dobré dávat sem recepty. Kam se ale vytratilo krásné české slovo "bábovička"? Proč musíme mít "muffiny " a "cupcaky"? To musíme všechno bezhlavě přejímat z angličtiny a často k tomu ještě komolit výslovnost? Já bych recept nazvala hezky česky: Velikonoční bábovičky.

Velmi zajímavý rozhovor, musím si ho dočíst.

Mam pripominku k tomu kvizu na Neviditelni. Vpodstate jsem u zadne otazky nevypnila, ze bych problem a vysledek, nejsem na tom donre a obcas budu potřeboval pomoc, necitim se na takove zarazeni.

Děkuji za přiblížení města Karviná ,kde jsem nikdy nebyla a informacemi o lázních.

Hani, to je moc hezká tradice a je fajn, že ses o ni s námi podělila. Já mám podobné zážitky se sousedy na venkově, kde společně zdobíme břízky a připravujeme velikonoční pohoštění. Vše záleží na lidech. :-)

Velice originálně zpracované téma pohledu na moře z mnoha úhlů.

Když jsem chodila na zájmový kroužek mimo naše město, jela jsem někdy 16 km na kole tam a zpět. Cestou jsem potkala holky o generaci a něco mladší. Čekaly na bus. Ony ten kilometr a něco pěšky nešly. Já se kácela z kola, když jsem je viděla a ony skoro z té lavičky, kde čekaly. No je to 15 let. Jejich a moje kondice, nebe a dudy. Tenkrát teda.

Děkuji, je to zajímavý příspěvek.

Já jsem dříve pilně zahradničil. Vychován naší nelahozevskou zahradou jsem se v Krásné lípě pustil do zahradničení. Náš služební domek měl zahradu 20 arů. Do dvou let tam byl anglický trávník, cestičky, suché zídky, skalky, terasa s lavičkou a lidé se na ni chodili dívat. Dokonce tam byl i malý březový lesík, kde rostly houby. Kde že to vše je?! Dnes, při stavu své páteře a artrózy, mám doma jen jeden truhlík na okně, kam sázím česnek, cibulku a pórek a taky jednu bramboru. Na víc už nemám. Hezký článek. Ať se daří i proti všem závistivcům!

Helenko, moc hezky napsané. Vlny oceánu a ta magie nekonečna se člověku navždy vepíšou do srdce. My jsme podobné přistávání díky krátké ranveji zažili na Korfu- z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Pantokrator.

Jendo, pěkné zamyšlení. Jak známo, historie se opakuje a lidé jsou v podstatě stále stejní, jen žijí v jiných podmínkách. Tím, co nemůžu změnit, se příliš nezabývám.

Zajímavým článkem o životě malých sloních slečen jste mě potěšili. Na úvodní fotce jim to moc sluší. :-)

Moc pěkný fotovýlet, děkuji.

Pěkné pokračování zajímavého tématu.

Moje hlava včera reagovala jako Pavlovovi psi: ha, zítra je neděle, doufám, že se dočkám. A kterému že tématu se bude fejeton věnovat? Ať se vrhnete na kteroukoliv životní situaci, dokážete z ní vytvořit svěží čtení. Takže se otravně opakuji: díky.

Když to tak čtu,připadá mi to až neuvěřitelné! Kolik lidí by potřebovalo lékařskou pomoc a nic,a zde se myslí na zvířata optikou toho,že jsou rovna člověku....Měla jsem mazlíčka králici skoro 8 let,zemřela na nějakou nemoc,ale opravdu by mě ani nenapadlo ji nechat léčit,dávat za to hromady peněz,o kolik by jí to prodloužilo život,cítila by se lépe a radostněji? Takhle zkrátka umřela,má krásný hrobeček a myslím na ni každý den. Jinou už nechci.

Hory na jaře bych taky brala, ovšem bez sněhu. Když je slunečno a jaro se dere na povrch, je tam určitě krásně. :-)

Vidím, že jste si užívala moře bohatě. Já Černé moře neznám, zato až důvěrně celé Středomoří. I na Baltu jsme byli. Voda 13, vzduch 16, já tam běhal nahatej a děti měli od studené vody modré zadnice. Ale užili jsme si to. Mám moc rád vzpomínání na moře! Hezké!