Díky, ráda jsem si přečetla :-)

Eliška Murasová13.11.2021 10:07 Vando, napsala jsem: "nemusí být jen na dvorku, či doma, ale i na pracovišti, obzvlášť pokud je tam jen chvíli ... :-)" , tedy pokud je tam nově - nové koště dobře mete.. .měla to být jakási nápověda. Ale mě napadlo mě to kvůli malému kousku větévky, co čouhal a spojila jsem s tvými napovědami.

Aničko, myslím,že to máš pěkně zařízený. A jestli jsi takto spokojená, tak je to super. Mnozí ti můžou závidět. Jsi příkladem toho, že jaký si to uděláš, takový to máš. Tak ať se daří a zdravíčko slouží.

Zajímavé putování ráda jsem si početla a prohlédla fota.

Držím palce této smysluplné činnosti. Populace stárne a bude čím dál víc potřeba různých forem zařízení pro seniory tak, aby poslední etapu života prožili důstojně.

A já se přidávám. Hani - dobrý!

Romane velmi působivé. Potkat Vás potmě, vydám Vám poslední korunu.

Děkuji za silnou hudební vzpomínku spojenou s událostmi před 32 lety. Byla jsem v centru dění a jsem za to ráda.

Soni napsala jsi hezký článek a i s pozvánkou. Doufejme, že si toho důchodu a našeho věku užijeme a najdeme ještě spoustu výhod, které nám náš věk nabízí. Ano, pracovní povinnosti nás moc svazovali a nebyli jsme pány svého veškerého času. Každý z nás minimálně 5 dní v týdnu musel pracovat 8 hodin pro celou naši společnost.

Ale no tak,proč tolik nostalgie.Ted v listopadu potřebujeme něco veselého ,dny jsou v tomto období smutné samy o sobě.Mlhy,krátké dny,zima Brrrrrrrrrrrr..............

Vando vypadá to jako nějaké látky

Také mám ráda stromy. Hezké fotky a článek, i k zamyšlení.

Ano, jaký si život uděláš, takový ho máš. Já jsem nikdy o emigraci neuvažovala. Panu Doušovi přeji hodně zdraví a je dobře, že je stále aktivní.

Vynikající zpěvák, jeho písničky jsem měla a mám ráda. Čest jeho památce a jeho rodině vyjadřuji hlubokou a upřímnou soustrast!

Eleno, děkuji za kouzelné fotografie kouzelného městečka. Byla jsem zde opakovaně před dvaceti lety. Ke Štramberku mají úzký vztah malíři a ilustrátoři Adolf Zábranský a Zdeněk Burian – jeho muzeum stojí za zhlédnutí.

Paní Přibilová, Vaše reportáže se čtou jedním dechem. Děkuji za přiblížení exotického místa prostřednictvím fotografií i zasvěcených informací. Právě nedávno jsem viděla film Voyage de Tahiti s vynikajícím Casselem v roli Gauguina. Těším se na Váš další příspěvek.

:-) :-) Madam nedávné české kultury Viola Fischerová má v Hrabalově knížečce "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet" pomníček sentencí "...Je možno chápat nevíru jako nerozlišující pozornost" Časy se mění a z nerozlišující pozornosti se stala spíše pozornost rozlišující a s jinačí vírou. Duchovní outěcha nám podsune i potřebu hrnců... :-)

Moc hezké.

Tak něco podobného se mě stalo toto pondělí. Jela jsem autobusem do sousedního města a měla jsem jen 200korunovou bankovku. Když mě řidič vracel peníze tak mě při tom sdělil, že vrací jen do 4násobku ceny jízdenky. Asi je to zkrátka jejich folklor.....

Vtipné vyprávění. Pobavilo. :-)