Milé počtení, děkuji.

Jidlo pro mne byla podradna vec, zbytecnost ve stari se vsechno obratilo.

Byl to můj favorit; je to smysluplný projekt, který oslovuje mnoho lidí.

Milá Aničko, zdravím a děkuji za článek a fotky. Ještě teď se usmívám, jak mě pohled na vás všechny potěšil. Karlštejn je krásný. I jeho okolí. Byla jsem tam během let již 3x.

Peníze si člověk do hrobu nevezme. Pokud jste to s mladými předem probrali a oni souhlasili, udělali jste dobře. Není čeho litovat. Jen nečekejte za to nějakou "vděčnost", dali jste protože jste měli a chtěli. Tečka. Přeji vám ať vaše vnučka je zdravá a vy z ní máte jen radost.

Obdivuji ženy, které ve svém životě něco zajímavého dokázaly. Videomaping na Vyšehradě by mě moc zajímal, ale samozřejmě se tam nedostanu. Tak snad ho spatřím alespoň zprostředkovaně pŕes nějaké médium.

:-) :-) Interpretační kreativitu nelze paní poslankyni upřít, bohužel se ale stala svým přístupem k tématu názornou ukázkou dezinformačního stylu, když navzdory technickému vzdělání opustila věcnost a s bohorovnou usedlostí plků předvádí mentální a politický styl hokyně. Takže: Jako je deodorant v jádru odsmraďovač, deratizace má základ v hubení potkanů a krys (rattus), dále viz dezinfekce, dezinfekce, debordelizace atpod., jádrem dezinformace je analogicky především zastírání a odstraňování nevhodných a nežádoucích informací, mantrou je staré známé "lhát se nemá, ale pravda se taky říkat nemusí", samotná lež je v tomto ranku primitivně nemravná až kriminální. Paní poslankyně by také neměla zapomínat, že dezinformační dovednosti jsou jedním z pilířů politické práce, bez ní by se například "pražské jaro 68" náhle vyjevilo jako tupost Pražanů, a to vsazením onoho šarivari do souvisejících událostí poloviny 60. let atd. Pokud jde o covidový průser, bylo by zajímavé vědět, co paní poslankyně věděla a činila začátkem roku 2020, kdy i mezi prostým lidem už byla rozptýlená informace o infekčním svinstvu na pomezí Číny a severního Vietnamu, jelikož se s ní vraceli do Česka naši vietnamští spoluobčané z oslav lunárního roku. Jakkoliv je téma koronaviru závažné, v nevkusném politickém humbuku je téměř drzost s plytkostí výše uvedeného rozhovoru mistrovat veřejnost. :-) :-)

Máte pravdu. Čas nikdo nezastaví a tak si ho musíme aktivně užívat, dokud to ještě jde. Ať potom máme na lavičkách o čem vyprávět (-:

Očko na pneumokoka mám už z dřívějška, na letošním protichřipkovém jsem byla včera.

Martu Kubišovou mám ráda...

Úplně mi naskočila husí kůže. Já vím, tenkrát nebyly mobily, aby někdo hned volal záchranku nebo hasiče. Opravdu nevím, co bych já sama udělala, ale určitě bych nedávala hloupé rady.

Děkuji, Zuzano.

Děkuji šéfovi expedice za další zajímavý report, na který se vždy těším. Dovedu si představit, že dnes bylo veselo, Štěpán Rak je skvělý stejně jako jeho tatínek- kytarový virtuóz. Moc lituji, že mi pracovní povinnosti neumožnily absolvovat s takovou bezvadnou partou výpravy za poznáním v tom nejširším slova smyslu. Přeji všem krásný večer!

I když mně golf nic moc neříká, vy jste mi toho o něm "řekla" hodně. Při pohledu na vaši perfektní fotodokumentaci si uvědomuji, že bych možná i odpálila míček, ale jen jednou. Pak bych si dlouho rovnala záda. Ze stejného důvodu bych se neosvědčila ani jako caddie. Ale čte se o tom hezky.

Dalibore, myslím, že Bůh se nesměje, pouze usmívá. Přece by se nesmál tomu, koho "stvořil k obrazu svému"? A že není s kým srovnat krok? Ještě je možnost vyjít si vstříc. Díky.

:-) :-) Příběhy lidí sebou nesou i slzy všeho druhu. Před sedmi lety si na mě vzpomněla kolegyně ze studií právě poléčená s prsním nádorem, prý ji chybí moje sarkasmy, hyperboly a černý humor z časů, kdy jsem se sám před padesáti lety potýkal s neduhy postupem času roztomile rozvinutými. Bavili jsme se hustou korespondencí, až při občasném dálkovém a dlouhém hovoru slzela smíchem, že mi ucho vlhlo, stínem byly její stesky na starouše líného a věčně zavřeného ve své cimře bytové i chalupní. Ani mi nemusela posílat rodinné foto, už jen z popisů bylo zřejmé, že pantáta vlekle churaví a jeví symptomy HVH, jinak hercna v hajzlu. Občas jsem připomněl, že by to chtělo felčara, a možná i fofrem, leč dávná kamarádka mávla rukou, starouš že po doktorech chodí, ti by přece měli něco poznat. Před dvěma lety jednou pozdě večer psala mi s hněvem, že ten její se zase někde zapomněl a že ho vezme paličkou, sotva se objeví ve dveřích. Z chystaného dramatu stala se suchá a věcná próza; tatík už v tu dobu ležel na patolce, nepomohl ani mimotělní oběh při pokusu o záchranu po masívním infarktu, hektické prý bylo to srocení na dálničním odpočivadle, kde pána našli zhrouceného za volantem, policie, sanita, vrtulník... Od té doby vytratily se naše kontakty, žádné majly, zprávy a hovory, s prsním čertem v záloze užívá si drahá mi kdysi kolegyně chalupy i bytu, je údajně spokojená, když má, co si udělá, jenom by se jí na stará kolena hodilo řidičské oprávnění... :-) :-)

Ano, to všechno bylo. A navíc ještě řádně okořeněné kořením života - dobrou náladou a smíchem.

Historie takovýchto staveb a zařízení mě velmi zajímá, ba i více než historie zámků. Proto jsem také při srazu i60 v Loučné nad Desnou ocenila výlet na Dlouhé Stráně (snad jsem nepopletla název?). Díky, Vlaďko.

Obnova zámku by pobrala miliony. Tak hned to asi nebude. Jinak moc hezké.

:-) :-) Tribulus terrestris byla přezdívka starého vechtra z naší dědiny, u kolejí při cestě od hradla domů sbírával kotvičník a jiné plevele, až ho jeden vlárský vlak přejel. Po nocích se koukával na hvězdy a proslavil se aforismem pro PRIMULUS - Na Venuši je napsáno OSRAM. :-) :-)