V jednom krátkém mládí zažít skauting i pionýrské tábory, tak to je kontrast. Pěkný dobový snímek asi se skautskými šátky. A zažít zátah na banderovce musel být velký strach.

Dobře popsaný dlouhý výlet na kolech. Také to znám u Blatné, Tchořovic a Strakonic. Dát si jako cílový bod místo pobytu nějaké dívčiny je dost naivní, zvláště když mají zesílenou ostrahu. Ale v tom věku je to opravdu setkání s realitou. :-) Stejně jako nečekané setkání se smrtí. To jsou vzpomínky na prázdniny z mládí okořeněné zážitky.

K čemu by také byly, když za haléře už se nedá nic koupit, snad jen hřebíčky a šroubky. Mám jich doma celou krabičku. Báječně poslouží, když hrajeme karetní hru "Cink!" S dnešními mincemi by to bylo příliš drahé. :-)

Moc pěkná úvaha. Knihy jsem milovala dlouho předtím, než jsem se naučila číst. Je to láska na celý život, proto i dnes si ráda koupím knihu, kterou mohu mít u postele, do které si mohu psát poznámky nebo podtrhovat to, k čemu se chci vracet. Dnešním dětem přeji, ať i pro ně se stanou knihy milými společníky.

Také si budu navždy pamatovat z mé strany nesmělou lásku k o něco staršímu studentovi, který sice dělal frajera, ale byl též dost nesmělý. Sbližovali jsme se velmi pozvolna, ale bylo to hezké. Pak mi ho situačně přebrala zkušená ostrá spolužačka, pohrála si s ním, dokonale ho zblbla a zase odložila. No a bylo po lásce.

Zajímavé spojení středověké básnické formy s novodobým obsahem.

Dík za informace! Natáčení se zúčastnit nemohu, ale v uvedených dnech se určitě podívám na pořad v TV.

Hezké a poučné k tomu.

Zpětně jistě úsměvná příhoda, ale zažít ji, to musel být nervák. Hlavně že všechno dobře dopadlo a vy si nenechala svou vzpomínku pro sebe. :-)

Jindřiško,i ty jsi šikulka,žes nám to tak pěkně popsala, díky.Moc se mi tvé povídání líbí,ozvi se zas brzy.

Ano, Karlův most má neobyčejné kouzlo. Když jsem v Praze studovala, chodívala jsem po Karlově mostě každé ráno do školy. Za podzimních měsíců, kdy se nad Vltavou snášela mlha, mně procházka po Kaarlově mostě uchvacovala.

Jen slůvek pár,ty jsi čarodějka,krásné.

Když se daří,tak se daří...Přečetla jsem si Jituško Tvou včerejší anabázi a opravdu jsi měla pestrý den... Hlavně, že vše dobře dopadlo a já Ti jen držím palec,aby zub nebolel a dnešní oslava se vyvedla...

"Pokud nejste majitelem telefonního čísla, nemůžete tento unikátní kód dostat a číslo nikdy nepřenesete. Jinými slovy, tento systém znemožňuje, aby vám někdo ukradl vaše mobilní číslo," řekla prezidentka asociace Michaela Renčínová." Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tohle mi hlava nebere.

Vyprávění hodné "Štorcha", i když v jiné rovině. Redakce to bude mít tentokrát hodně těžké. Přece jen jsme skupina, která má těch vzpomínek hodně.

Už tu byly krávy, teď sloni, a tak mě napadá, co to bude příště. Naštěstí nápadům se meze nekladou...Zatím tedy: "Ať žijí sloni!"

Kdybych seděla v hledišti, tleskala bych a volala: "Bravo!", ale zatím tu tiše sedím a nemám slov...

Budapešť je jistě krásné město s řetězovým mostem a parlamentem. Posezení na Rybářské baště umožňuje také krásný výhled na panorama města s Dunajem. Hezky jste to popsala, ale přenocování na tankodromu je opravdu unikátní. Jako bývalý tankista jezdící s ruskými T-55 bych se pěkně vyděsil, kdybych na cestě potkal stan s křehkými dívčinami. Štěstí, že se vám nic nestalo a nestálo vás to nějakou pokutu ve forintech.

"Skajpovat" je jedno z mála přejatých slov, které mi vůbec nevadí, i když vypadá příšerně. Skype zkracuje vzdálenosti a spojuje lidi. Díky zaň!

To je moc působivé, Jituš, tentokrát zvláště ten konec!