Přehled posledních diskuzních příspěvků
Kuřáci zjišťují, zda nemají rakovinu plic
Jana Šenbergerová 27.5. 12:31
Není nad to být nekuřák. Ale ani soužití s kuřákem není bez rizika.
Z deníku hlídací babičky - rostou jako z vody
Jana Šenbergerová 27.5. 11:13
Moc hezky se to četlo. Zatím nevím, kdy ty svoje "rarášky" uvidím.
Rodinné oslavy
Marie Faldynová 27.5. 07:49
Mě se taková setkání moc líbí, naposled jsme se jako širší rodina sešli při "kulatinách" hned tří z nás - manžela, syna a mne. Bylo to pěkné a těším se na další příležitost.
Abeceda vzdělávání pro seniory: Jak poznat podvodný e-mail od šmejda
Dana Hošková 27.5. 07:15
A na tohle opravdu někdo odpovídá?
Na dvacítky nemám. Je to docela úleva, říká spisovatelka Lucie Šilhová
Vlasta Ledlová 26.5. 17:44
Fejetony Lucie Šilhové znám už dlouho a mám ráda i její knížky. Hlavně se mi líbí její smysl pro humor a umění udělat si legraci i ze sebe samotné. Těším se na její další fejetony i rozhovory. A teprve teď hodnotím: ****** Asi jsem se předtím nevědomky uklepla. (-:
Na chvíli zpět v čase
Marie Měchurová 26.5. 10:50
Danielo, děkuju za tip na příjemně strávené odpoledne v Praze. V červnu se tam chystáme, ráda si zavzpomínám na ztracené mládí...
Léta padesátá
Hana Rypáčková 26.5. 07:25
Moc se mi líbí tvé vzpomínky, mám podobné na pobyt u babičky, synovec dělá strom života a často mne zpovídá, vzpomínky se mi vrací. A je milé, že je chce někdo slyšet.
Já chci prostě jen žít!
Jana Šenbergerová 25.5. 13:45
V podstatě souhlasím, jen pro sebe bych ty verše trochu upravila: "Živote, posečkej, vždyť slunce ještě září," tak ještě na chvíli kupředu mě hledět nech. Jen tak si žít a nemít v hlavě stáří, vždyť zcela stačí stará být.
Letní soutěžení na Íčku: "Příběhy naší rodiny" a "Můj zážitek v zoo"
Daniela Řeřichová 25.5. 11:29
Díky za dobrou zprávu, těším se na příspěvky.
Veteráni na zámku
Daniela Řeřichová 25.5. 10:53
Moc pěkné. Historická vozidla mám ráda, pravidelně jezdím na začátku května do muzea v Roztokách u Prahy, kde má přehlídku Veteran Car Club.
Léčba smíchem umí zázraky
Hana Rypáčková 25.5. 08:35
Ve stáří se smějeme i tomu, co bychom v mládí nazvali slovem "trapné" . Včera jsme se smály s kamarádkou jako bláznivé, když jsem odkráčela s jejími klíči.. Odemykala jsem vchod jejího domu a ona před bytem hrabala v tašce klíč. Došlo mi to až před vchodem, že klíče, co svírám, jsou její.. Chlámyly jsme se tomu.... Hani, ráda se s tebou zasměji..
Zuzana (64 let): Snaha ušetřit mě připravila o celoživotní kamarádky
Olga Škopánová 25.5. 08:34
Velmi zajímavý článek o tom jak se dobrý úmysl může zvrtnout a že ne všechno o čem se píše v praxi funguje.
Vědci zrekonstruovali podobu ženy pohřbené před 4000 lety u Pardubic
Jana Šenbergerová 24.5. 20:32
Archeologie je velmi zajímavá věda. A jak je vidno, také se rozvíjí a modernizuje.
Rozhodnutí přivést do rodiny nového čtyřnohého člena nemusí být vždy úplně jednoduché
Anna Potůčková 24.5. 11:19
Téměř celý svůj život jsem žila společně se psy. Už jako dítě jsem se narodila do rodiny, která si život bez psa nedokázala představit. A byli to u rodičů vždy jen tzv. voříšci, se kterými jsem si hrávala, a pomáhala se starat pak o štěnátka, která se vždy pak rozdala po vesnici či po okolních vesnicích. Ze svého dětství mám spoustu fotek, kde jsem obklopená třeba i sedmi pestrobarevnými štěnátky. Pamatuji si dokonce jména pejsků, která mě provázela životem. Byla to Šipka, Bella, Žolinka a poslední pes byl Rek. Po své svatbě a stěhování k manželovi si na moji přítomnost zvykal Brok, a pak si manželovi rodiče pořídili Tapku se kterou si hrály naše dcery. Když jsme se odstěhovali do paneláku, tak asi 7 let jsme byli bez psů, ale protože nám dost pejsek chyběl, tak jsme k dětem pořídili prvního pejska s PP a rasy bolonský psík. Jmenoval se Ben. Zemřel v roce kdy se vdávala naše prvorozená dcera a po její svatbě jsme si místo Bena pořídili psa Chipa, po jeho uchovnění fenku Marilyn a po ní jsme si nechali do chovu její dceru Boničku. Všichni 3 jsou stále platnými členy naší domácnosti a všichni včetně vnoučat je ty naše chlupáče bezmezně milujeme. A těch psích kousků co už vymysleli....Ale nutno říci, že to také něco stojí. Jak časově tak také finančně a je opravdu třeba zvážit, zda na pejsky či jiné mazlíčky budeme mít čas, a finance. A potřebují také velkou spoustu lidské lásky, kterou rádi budou opětovat.
Když jsem já byl tenkrát kluk…
Hana Šimková 24.5. 08:32
Moc hezky spojené vzpomínky s varováním. Ty ošklivé věci se ale jenom převalují a bohužel padají vždy na namazanou stranu. Tuto Gottovu píseň také miluji.
Operace šedého zákalu – moje zkušenost
Daniela Řeřichová 23.5. 10:46
Ireno, díky za podrobnou informaci a vlastní zkušenost. Myslím, že se mnohým bude hodit.
Peníze všude kolem nás
Vladislava Dejmková 23.5. 09:33
Zajímavé informace, až budu mít příležitost, ráda tam zajdu.
Rudá? Růžová? Výrazná? Nebo spíše nenápadná? Vybrat rtěnku je umění
Hana Řezáčová 23.5. 09:12
Trochu (teda hodně) nerozumím tomu zkoušení rtěnky v prodejně ... To tam mají "vzorky" (tak jako třeba u parfémů) a ženy si to natírají na rty - tak jak přijdou, dnes, zítra ...? Pokud jsem si někdy koupila rtěnku, tak jsem vhodný odstín odhadovala. Ano, je v tom jisté riziko netrefení se, ale rozhodně bych si nějakou erární rtěnku nezkoušela ... Jinak souhlasím s tím, že by se nemělo podléhat módě, ale každá žena by měla mít tu svou, která se k ní hodí. Já rtěnku nepoužívám - jen jemňounce růžový lesk ...
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.