Včera po přečtení článku mi vytanula na mysli slova Jiřího Wolkra z básně Umírající: ... smrt je jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je, ... umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - ... Uvedený článek směřuje k tomu, aby nikdo nebyl sám, když odchází a neví kam. Čekala jsem, kdo se první odváží jakkoliv zareagovat, ale tady je "ticho po pěšině". Aby ne, když se většinou smrti bojíme, protože netušíme, kdo jsme, ani kam se podějeme. Malou výhodu mají věřící, protože jistým způsobem mají představu, že jdou někam "na lepší". Přesto se jim určitě odchází líp, když na to nejsou sami. A o to jde. Děkuji všem, kterým odcházející stojí za pozornost i pomoc v těžkých chvílích. A tím nemyslím poslední pomazání.

Zajímavá zkušenost.

Hezky napsáno, ale bohužel notoricky zapšklí lidé si sami od sebe nikdy nepřipustí, že jsou zapšklí, změní se možná jen ti, kteří jsou zapšklí dočasně, pokud se jim zlepší např. nepříznivá životní situace.

Jak se za 10 minut projeví rozhodnutí zda jet na Rhodos nebo Krétu? Myslím, že takoví lidé by měli žít v páru s někým kdo rozhodnutí umí dělat.

Moc hezké. Podobné obrázky si také schovávám. S telefonem jsme občas také bojovali, ale naštěstí existuje Lego. A zpoza gauče a knihovny jsme často "lovili" křečka.

Naprostý souhlas s tím, co píšete. Já cvičil na Strahově všechny spartakiády. A nikdy jsme to nebrali jako politikum. Byla to zábava a úžasné zážitky. Dnes se na vše, co bylo za minulého režimu, akorát kydá hnůj. Ale raději nebudu pokračovat, nebo mne zdejší obdivovatelé dnešních světlých zítřků sežerou. Politikaření bylo vždy svinstvo. Ať už za komunistů, nebo dnes. Heslo, "kdo nejde s námi, jde proti nám", je věčně živé a prochází všemi režimy. Ale pokud takto uvažuji, neznamená to, že komunistický režim preferuji. Každý z režimů má v sobě striktní ideologii - něco dobrého a něco špatného.

Vlaďko, moc pěkné. Obdivuji tě, jak udržíš napětí i přirozené posuny v jednání protagonistů. Hezky jsi čtenáře vtáhla do děje. Skvělý počin na íčku!

Díky za krásný a zajímavý článek, pane Zelenko. Ráda jsem si přečetla ! :-))

Velká gratulace!

Už se těším, na co si kdo vzpomene zajímavého. Můj táta říkal - potřebuješ na všechno milion pedintrů. Používám to taky a vždycky si na něho vzpomenu.

Krásné vyznání nádherné skladbě.

krásné

Ivan Mládek je skvělý! Naše malé vnučky milují Jožina z bažin, je to jejich nejoblíbenější písnička. Nevěděla jsem , že ještě pořád hraje...

:-) Pod správnou interpretaci se zbožně schová lotr i světec. :-)

Jsem ráda, že po téhle stránce je ta šílená doba za námi...

I v “mém” Polabí to bylo stejné. Sníh žádný, obloha olověně šedá se rozzářila jen výjimečně. Fotky máš jako vždy zajímavé, tolik ptactva se u nás nevidí.

Vzhledem k tomu, že konečné rozhodnutí je na postižených ženách (znám jich docela dost úspěšně léčených i "vyléčených"), sama bych ve svém věku zachraňovala už jen duši. Jsem docela zvědavá, jestli se mašličky objeví i v našem městě. Kytičky byly k mání vždycky. Ať už se ženy rozhodnou jakkoliv, držím jim pěsti.

S panem Vondruškou plně souhlasím. Pohlaví jsou skutečně jen dvě, ale záleží na tom, jak jsou uplatňována. A co ta "sympaťačka"? Předpokládám, že dvě pohlaví ji přežijí. I když kdoví, jestli nás genetické inženýrství nepřekvapí nějakou žhavou novinkou.

pěkný článek, jen poznámečka - nebyl by z odstřižků hezký patchwork?

obdivuji ji, je nesmírně zodpovědná a sebedisciplinovaná, neměla a nemá to lehké