Uvažovala jsem podobně. Článek už mám připravený, ale přednost bude mít ještě jiný.

Tak to je ta pravá poesie!! Krásné....

Dalibore, povedené milé veršování.

Pěkné, jen maličkost - barevný podzim se neblíží, už tu je a je krásný :-)

Ano - jsou opatrnější, ale v krizových situacích ( které ani sami nezavinili ( zpanikaří, puatí volant a zavřou oči.To zaprvé. Za druhé pokud vyjíždějí z vedlejši spoléhají na galantnost mužů a jou tedy v této situaci dost oprsklé.

Bojovat se má do posledního dechu. Taky u básničky nemám poznámku, že je soutěžní, ale je mi to jedno. Zadané tvary se můžou ohýbat, tak to bylo vždycky. Takže Hano, neházejte flintu do žita, ještě můžete něco vytvořit na třetí téma.

Krásné fotky. No a bizoni - ještě, že jsou za ohradou :-)...

Hanko, nebudu se opakovat, něco podobného napsal Jenda Zelenka chvíli před tebou, tak si moje mínění o stáří přečti u něj.

Prakticky od svého dětství jsem měla ráda ruční práce a zejména pak pletení. Dříve jsem také vyšívala, kamarádce dokonce i peřinky do kočárku a když byl manžel po úrazu, tak jsem začala háčkovat na přilepšení do rodinného rozpočtu dětské čepice. Jistě mnozí si vzpomínají i na gobelíny od Tapico, a stejně tak se vyráběly také koberečky a předložky. Ruční práce je krásná záliba, člověk při ní přijde na jiné myšlenky ale hlavně každý kousek takto vyrobený je originál.

Podzimní výlety jsou krásné, zvlášť zde, ve Středohoří. Je pořád co fotit. A jsem moc rád, že Věrce se v našem kraji líbí.

Někdy si ještě myslím, jsem ještě mladá, někdy se stáří milosrdně vkrádá... Máš Honzo pravdu, ahoj!!!

Obávám se že odpírače očkování nepřesvědčí ani tento článek, bohužel.

Vtipně napsáno, i když do smíchu vám tehdy asi nebylo :-)

Kdysi vyprávěl Menšík, jak se přátelil s celoživotním kamarádem Kostelkou a často spolu prý chodili na předlouhých procházkách, kdy jeden doprovázel toho druhého domů a pak si to zase vyměnili a doprovázel ten první zase toho druhého . . . . . pořád spolu „kecali a kecali“ a měli si stále co nového říci a bylo jim evidentně spolu moc dobře, a že je velká škoda, že Kostelka „nemá prsa!“ (že není ženou), že by z nich byl ideální pár a spousta věcí by se tím hned vyřešila. Tím chci já říct, že když se najde dokonce tedy muž a žena, že je úplně jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, že to mezi nimi musí hlavně „klapat“, že si musí být v něčem hodně blízcí a jeden o druhém si musí říct - a to bez ironie ): „Ty jsi mi tu k plné spokojenosti s životem ještě chyběl!“ A že si později třeba zase zevšední a rozejdou se, tak to může potkat všechny, dokonce i ty s „ideálním“ věkovým rozdílem.

Nenávidět může kdo? Každý to nějak vidí,tak to nebudu komentovat. A Vietnamci?Nebýt jich ,tak u nás v Chlumci nenakoupíme. A závidět jim? Může si to ten který zkusit.

Děkuji za zajímavý článek o významné pomoci osamělým seniorům.

Tak ta se povedla. Moc hezká.

Díky za vzpomínku na krásná místa :-)

Tolik krásy na tom světě ..., kterou umíš, Alenko, emotivně přiblížit. Veliké poděkování za pěknou fotoreportáž.

Hezky zveršovaný úkol. :-) i když nejde elekrika,oheň v krbu hezky praská,zahřeje nás pozdní láska.