Úplně mi naskočila husí kůže. Já vím, tenkrát nebyly mobily, aby někdo hned volal záchranku nebo hasiče. Opravdu nevím, co bych já sama udělala, ale určitě bych nedávala hloupé rady.

Děkuji, Zuzano.

Děkuji šéfovi expedice za další zajímavý report, na který se vždy těším. Dovedu si představit, že dnes bylo veselo, Štěpán Rak je skvělý stejně jako jeho tatínek- kytarový virtuóz. Moc lituji, že mi pracovní povinnosti neumožnily absolvovat s takovou bezvadnou partou výpravy za poznáním v tom nejširším slova smyslu. Přeji všem krásný večer!

I když mně golf nic moc neříká, vy jste mi toho o něm "řekla" hodně. Při pohledu na vaši perfektní fotodokumentaci si uvědomuji, že bych možná i odpálila míček, ale jen jednou. Pak bych si dlouho rovnala záda. Ze stejného důvodu bych se neosvědčila ani jako caddie. Ale čte se o tom hezky.

Dalibore, myslím, že Bůh se nesměje, pouze usmívá. Přece by se nesmál tomu, koho "stvořil k obrazu svému"? A že není s kým srovnat krok? Ještě je možnost vyjít si vstříc. Díky.

:-) :-) Příběhy lidí sebou nesou i slzy všeho druhu. Před sedmi lety si na mě vzpomněla kolegyně ze studií právě poléčená s prsním nádorem, prý ji chybí moje sarkasmy, hyperboly a černý humor z časů, kdy jsem se sám před padesáti lety potýkal s neduhy postupem času roztomile rozvinutými. Bavili jsme se hustou korespondencí, až při občasném dálkovém a dlouhém hovoru slzela smíchem, že mi ucho vlhlo, stínem byly její stesky na starouše líného a věčně zavřeného ve své cimře bytové i chalupní. Ani mi nemusela posílat rodinné foto, už jen z popisů bylo zřejmé, že pantáta vlekle churaví a jeví symptomy HVH, jinak hercna v hajzlu. Občas jsem připomněl, že by to chtělo felčara, a možná i fofrem, leč dávná kamarádka mávla rukou, starouš že po doktorech chodí, ti by přece měli něco poznat. Před dvěma lety jednou pozdě večer psala mi s hněvem, že ten její se zase někde zapomněl a že ho vezme paličkou, sotva se objeví ve dveřích. Z chystaného dramatu stala se suchá a věcná próza; tatík už v tu dobu ležel na patolce, nepomohl ani mimotělní oběh při pokusu o záchranu po masívním infarktu, hektické prý bylo to srocení na dálničním odpočivadle, kde pána našli zhrouceného za volantem, policie, sanita, vrtulník... Od té doby vytratily se naše kontakty, žádné majly, zprávy a hovory, s prsním čertem v záloze užívá si drahá mi kdysi kolegyně chalupy i bytu, je údajně spokojená, když má, co si udělá, jenom by se jí na stará kolena hodilo řidičské oprávnění... :-) :-)

Ano, to všechno bylo. A navíc ještě řádně okořeněné kořením života - dobrou náladou a smíchem.

Historie takovýchto staveb a zařízení mě velmi zajímá, ba i více než historie zámků. Proto jsem také při srazu i60 v Loučné nad Desnou ocenila výlet na Dlouhé Stráně (snad jsem nepopletla název?). Díky, Vlaďko.

Obnova zámku by pobrala miliony. Tak hned to asi nebude. Jinak moc hezké.

:-) :-) Tribulus terrestris byla přezdívka starého vechtra z naší dědiny, u kolejí při cestě od hradla domů sbírával kotvičník a jiné plevele, až ho jeden vlárský vlak přejel. Po nocích se koukával na hvězdy a proslavil se aforismem pro PRIMULUS - Na Venuši je napsáno OSRAM. :-) :-)

V pokrývkách hlavy připlácnutých přes uši si připadám jak debilka. Klobouk bych nosila, na svoji hlavu velikosti 60 ovšem žádný neseženu. Takže mi zbývá baret - rádiovka. V silnějších mrazech přes něj přetáhnu šálu - a nevypadá to špatně.

Jendo, zajímavá vzpomínka. Šátkování si nepamatuju. Učila jsem se dobře, byla jsem tedy nejspíš "šprtka". To slovo velmi nemám ráda. Při různých výročích jsme museli stát v pionýrském kroji u pomníčků. Co se týká "politického zaměření", vnímala jsem rozdíl mezi tím, co říkají a jak se chovají rodiče a co se učíme ve škole.

Přeji všem zúčastněným krásný pobyt, hodně zážitků a zdravím všechny známé tváře. Naďa

Děkuji, zase jsem si pěkně početla o místech, kam se nikdy nedostanu.

Učelu bylo dosaženo článek mě rozesmál.

Nádherné snímky a obdivuji každého, kdo se dokáže potápět. Já jsem z těch, kteří nedají obličej do vody, natož abych se ponořila do hloubky. Ani se o to nepokouším, zvlášť, když si vzpomenu např. na Karla Zicha.

Díky za zdařilou připomínku místa, které jsem navštívila. Také se mi tam moc líbilo.

Pobavil jste mě. Úplně se na takovém kole vidím. Tu pochvalu jste si opravdu zasloužil. :-)

Nemám ráda rituály, ale pití kávy k nim asi patří. Nikoli ve smyslu přípravy, ale doby, kdy si ji dáváme. Doma většinou ve čtyři odpoledne. Nejsem znalec, ale vím, co mi chutná a co ne. Bez cukru to není ono, ale jednou jsem pila v Polsku kávu, která byla i bez cukru skvělá. To jsem se poprvé setkala se slovem barista. Bohužel jsem se zapomněla zeptat, o jakou kávu šlo, ale byla to nějaká novinka. Samotnou by mě nikdy nenapadlo kávu si uvařit, ani to neumím, ale mám doma "baristu", který si s ní pohraje. Ve dvou mi chutná. Moc dobrou kávu jsme pili kdekoliv ve Slovinsku a na dobré kapučíno chodíme v Jeseníku.

Krása!