Aničko, děkuji, tvůj pohled na svět a popisky fotografií jsou originální.

Vtipné, děkuji. Kdo ví, jestli příští život bude? A čím budeme? To si asi nejde zvolit.

Paráda, žlutá je veselá!

Hezké, milé povídání.

Marie, moc pěkné, zelená je osvěžující barva.

Lodí bílou, lodí bílou.....Zda-li už jsi na takové lodi byla? Koukáš kolem sebe dobře, kolik jsi toho v barvě bílé objevila.

Gratuluji všem, kteří tipovali. Aničko super jsi první.... :-)

Zajímavé čtení, byly jsme s turistickým kroužkem, který byl na internátě, v NDR. Jeden den nám chtěl německý profesor ukázat co nejvíce památek v Berlíně, rychlou chůzí, jsme chodili od jedné pamětihodnosti ke druhé. Brzy nás to přestalo bavit, ale jinak se nám v NDR líbilo.

"Dušený" jihotyrolský speck? :-O

To jsem ráda, že se ti cestování podařilo. Ale na tu cestu bych nervy neměla.

Stáří je lucerna, dohasínání času. Užívej, co to jde tu vůkol všechnu krásu.

Přeji hodně dalších cestovatelských zážitků s démony i bez a těším se, že se o ně s námi podělíte.

... a dobře děláš, Haničko. Radostí, ať malých, či větších, není nikdy dost.

Oldřichu, perfektní. Díky. :-)

Levanduli miluji, záhon s růžemi, limonádu, plantáže v Provence...

Vidím, že se najdou i pěkné fialové. Moc děkuji za hezké záběry a informace.

Eleno, moc hezké příhody, díky. Moji rodiče, pocházející z Prahy, si kdysi pořídili na chalupu dva králíčky, pojmenovali si je a hýčkali. Když přišel čas pekáčů, nebyli schopni se s nimi rozloučit, takže králíci se dožili vysokého věku. Osobně mám zkušenost s kunou na chalupě. Vždycky nás přivítá hmotným pozdravem u vstupních dveří. Večer se promenuje na zídce, ladně a sebevědomě se prochází i na hřebenu střechy souseda.

Moc hezké rozjímání o dvou stěžejních vztazích, které nás provázejí celý život. Úvodní citát znám v této podobě: Láska se ptá přátelství: „Co tady děláš, když jsem tu já ?"A přátelství tiše odpoví: „Jsem tady, abych utřelo slzy, které ty způsobíš...."

:-) :-) Jakoby nenavštívené a zájmem nepolíbené téma jako hrom, náporem na inteligenci je snad pro churavce i fakt, že slovo "lékař" má základ ve slově "lék" a nikoliv "léčit". :-) :-)

Myslím, že takové přírodní katastrofy naše lidi sbližují a spontánně pomáhají finančně i manuálně. Je to zlé, když člověk přijde o střechu nad hlavou, tak aspoň symbolicky může každý trochu pomoci. Pamatuji se nejen na povodně, ale také na zemětřesení v Arménii v roce 1988. Bez internetu a mobilů se tato zpráva šířila rychlostí blesku a potkávali jsme se u Kotvy, kde jsme nakoupili deky atd. a rovnou je vkládali do kamionů.