Tak to vás obdivuji. Já jezdím na kole ráda, ale nohy napevno bych nezkoušela. Každou chvíli mě něco zaujme a zastavím, abych se pokochala. Při mé zapomnětlivosti bych asi víc padala než jezdila. Je dobře, že jste to zvládla. Hezky si jízdy užívejte.

Hezká vtipná povídka ze života, díky.

Zjaímavý článek, zajímavý turistický projekt, děkuji.

Prima, krásně vyjádřeno!

Také někdy přemýšlím, proč se některé věci v mém životě staly a zdá se mi, že jsou spojené s někým, kdo tu už není. Je to možná jen nějaká reakce mozku, ale i já si to “spojuji”.

Vlaďko, přečetla jsem jedním dechem. Z Tvých řádků je cítit opravdové nadšení a láska k těmto tvorečkům. také jsem zvědavá, jestli se jim na poprvé odchov mladých podaří.

Mnoho lidí jde do dúchodu proto, že je zaměstnavatel vykopne.

Moc hezky napsáno ,vždyť každá zahrádka plná květin k nám promlouvá. Dík....

Každý nový nápad se cení.

Zase jsem okouzlen vaším umem!

Díky moc za hezký rozhovor...* I já musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že z těžkých životních etap se dá skutečně vypsat - pomáhalo mi to už i v mladším školním věku. Podrobný deník si píši od svých 25 let - po roce 1989 jsem některé věci použila jako podklad při psaní a vydání svých pěti publikací... Letos mi už bude 75 let, ale život se se mnou stále ještě nezačal mazlit, takže si deník píši neustále a tím si často pomáhám nabírat sílu k dalšímu životu...

Budete se možná smát, ale dřív než prošoupané toulavé botky si půjdu koupit nové náušnice. Tam - doufám - nával nebude. Já jsem totiž při nošení roušek dvě náušnice ztratila.

Dobrá nabídka. Teď už záleží jen na seniorech, zda kurzy absolvují.

Jendo, tvé cestopisy čtu ráda; nikdy jsem neměla příležitost moře moc prožít. Obdivuji tvoji lingvistickou odvahu mluvit kostrbatou chorvatštinou. Pajdulák cestovatel je bezva.

Pane Soukup, díky, ale jako "leader" se skutečně necítím. Co ale cítím pořád velmi silně, to je moje náklonnost k Chorvatsku. Učil jsem se chorvatsky, abych mohl komunikovat s místními. Když s nimi člověk mluví jejich řečí, jsou úžasní. Byli jsme tam těsně po válce, když poblíž Kninu byly ještě ojedinělé útoky a s domácími jsem probíral hlavně uplynulou válku. Tak, jak ubývalo rakije v lahvi, byl rozhovor čím dál, tím víc neformálnější. A ve vinotéce jsem měl prémiové víno. Bylo mi staříkem řečeno: "Vi čete dobiti nešto bolje." A tak jsme si užívali těžké dalmatské červené.

Zuzko, pobavila jsi mě. Napsala jsi to moc hezky. :-)

Milé jako vždy. Teď ještě aby nám slunce svítilo a počasí moc nezlobilo.

Díky za procházku neznámým krajem a krásné fotky z této procházky. Mě tedy nohy vůbec nebolely.

Dle mého názoru je neuctivé tykat cizímu člověku ať je jakéhokoliv věku. A co se týče angličtiny tak to je velký mýtus i když nerozlišuje tykání a vykání tak má zase jiné prostředky jak vyjádřit odstup od neznámého člověka.

Dobře napsané, jen mě trochu překvapil ten vůl. Kdyby u toho byly ještě fotky, bylo by to dokonalé. :-)