Přehled posledních diskuzních příspěvků
Hokejové úspěchy, 2.díl: vítězství a pak velezrada
Zuzana Pivcová 15.4. 19:24
To je otřesné. Právě tak byli odsouzeni mnozí naši zahraniční vojáci, jen proto, že přišli ze Západu. Gottwaldova vláda zapomněla, že nasazovali život. Téměř každý z nich se vrátil s nálepkou špiona. To je opravdu neprominutelná etapa historie. Je dobře, že jste i tohle připomněla.
Úžasná zpráva pro lenochy: přílišný pohyb je škodlivý
Miroslav Štorch 15.4. 17:43
Zcela souhlasím, i když jsem vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu. Vrcholový sport přetěžuje organismus a a řada špičkových sportovců je invalidních v nízkém věku. Rozcvička hned po probuzení je fyziologický nesmysl, před kterým nás na fakultě varovali, ale na vojně se to provozovalo. Opravdu poslední studie dokazují, že trochu rychlejší chůze je lepší pro srdce i klouby než dlouhé běhy nebo maratóny. Práce na zahrádce je přiměřená lehká zátěž, kterou si můžeme dávkovat sami podle potřeby. Je to lepší a zdravější být v přírodě, než být zavřený ve fitcentru jako někteří lidé podléhající módním trendům. Navíc ještě musíte platit vstupné, trenéry a vaše energie se nevyužívá na smysluplnou práci - třeba rytí zahrady. Jak říká moudrý citát - "Nežijeme jak chceme - ale jak umíme."
Rudá mašina ukazuje politický rozměr hokeje
Miroslav Štorch 15.4. 10:54
Stále ještě trochu sbírám podpisy zajímavých lidí - nejen sportovců. V roce 1972 jsem chtěl získat podpisy ruských hokejistů na mistrovství světa v Praze, ale mimo oficiální akce se nepodepisovali. Potkal jsem je v Praze na náměstí Republiky, ale byli evidentně rozladění, protože tehdy se nestali mistry světa, ale naši domácí. Šli s Tichonovem všichni společně (vse v meste) v kožených bundách a někteří s vojenským sestřihem vlasů z CSKA. Zamračení a nepříjemní jakoby důstojníci Čeky, jen brigadýrky jim chyběli. Nepodepsali se mi. Nevadí. Valerij Charlamov, kterého jsem obdivoval se později zabil v autě. http://cs.wikipedia.org/wiki/Valerij_Charlamov Bohužel v socialistických státech byly sportovní vásledky považovány za součást politického boje. Např. bývalá NDR vítězila ve sportu, aby byla teprve až později diplomaticky uznána jako samostatný stát.Bohužel za tím byl i státem řízený doping, na který mnoho sportovců doplatilo zdravím a někteří i smrtí. Navíc se jim někdy narodily těžce postižené děti - fyzicky i mentálně. U nás to bylo podobné, ale nemluvilo se o tom. Až teď byl natočen celovečerní film "Fair play." Byl nominován z Čech do soutěže zahraničních filmů na Oscara, ale v USA vybrán nebyl. Americký zázrak bylo vítězství USA nad SSSR na olympijských hrách v roce 1980.
Jarní fotopříběh: Labutí jezero
Zoja Sedláčková 15.4. 10:27
Krásné fotky z jezera. Jak dlouho sedí labutě na vejcích? Bylo by fajn, kdybys mohla přidat i fotku s nimi. Asi se k vám budu muset zase vypravit, nalákala jsi mě.
Pohádky pro Honzíka 9: O klokaní holčičce a zelené žabce
Hana Šorejsová 15.4. 10:00
Libuško, tvoje pohádka je opět moc hezká , je to pohlazení na duši i pro dospěláky. Moc pěkně se to čte.
A ta klokaní holčička, to je tolik kouzelné. Díky moc !
Zdraví začíná v hlavě
Jana Šenbergerová 14.4. 15:18
Souhlasím s tebou, Mileno. Přes myšlenky a činy není daleko k důsledkům, nebo také co zaseješ, sklidíš. Lidé týrají svá těla negativními myšlenkami a pak se diví, že je stíhá nemoc za nemocí, tedy zas jen negace. Lékaři sice urputně léčí, ale málo uzdravují; to dokáže jen příroda, dáme-li jí příležitost. A jaro je báječnou příležitostí udělat něco pro svá těla, která pilně plníme různými "plnidly", místo abychom jim odlehčili.
Tvůj článek je hezkým jarním pozdravem.
Vole, vole, dobrý den!
Zuzana Pivcová 14.4. 12:14
Článek s pedagogicko-psychologickým pojetím problému se mi moc líbí. Osobně si myslím, že se slovo "vole" ve většině případů neužívá jako skutečné oslovení "Ty vole", nýbrž jako tzv. vycpávka, obdobně jako "prostě, teda, jako, né?, vpodstatě", kterou si řečník pomáhá s tvorbou vět. Pak se stane, že nějakého vola zaslechnu i v řeči mladé kadeřnice, která ani neví, že to řekla. Určitě mě nechtěla takhle pojmenovat.
Hokejové úspěchy, I. díl: Naše první světové zlato!
Miroslav Štorch 14.4. 10:06
Hezká vzpomínka na tatínka i doby, kdy většina z nás nebyla ještě na světě. Bohužel nastaly pak i smutné doby, kdy hodně hráčů z vítězného družstva z roku 1947 zavřel nevděčný stát do vězení. V Kanadě by to nebylo možné, ale ve vzoru od roku 1948 - Sovětském svazu by to možné bylo :-( Pěkný snímek dokumentující ještě dibu, kdy se hrálo bez ochrané přilby na hlavě a brankáři ještě chytali bez masek a měli obličej samý steh po sešívání.
ČT nabídne celkem 57 hokejových utkání
Dagmar Králová 13.4. 22:29
Budeme se těšit na utkání našich, ale ta ostatní utkání už by pro nás byla moc. Raději budeme na zahradě :-)
Jarní fotopříběh: Motýlí život
Zdenka Jírová 13.4. 22:08
Motýli jsou křehká krása a jsou jak poslové našich přání. Jen je škoda, že v současnosti motýlů v přírodě stále ubývá. Pamatuji se, že v mém mládí byly stovky nejrůznějších motýlů na každé louce.
Takový obyčejný všední den
Marie Novotná 13.4. 19:07
Soňo,tak tohle snad není až tak úplně obyčejný den.Krásné fotky jsou toho dokladem.Moc hezky popsaný den.Díky.
Günter Grass: živé svědomí Německa
Zuzana Pivcová 13.4. 14:53
Pokud se spisovatel narodil koncem roku 1927, tak už rozhodně nesloužil v SS dobrovolně. To je přesně ta akce, o níž jsem se jednou zmínila v jakési polemice, totiž, že když "krachovala" Luftwaffe, byli její příslušníci bez jakékoliv dobrovolnosti převedeni pod jednotky SS. V mnoha u nás uložených vojenských knížkách jsem tyto zápisy našla. Takže to zase takový šok pro veřejnost nemusel být. Vždyť, kdo z mládeže byl ke konci války odbojář? Nikdo, všichni narukovali, aby se ještě něco zachránilo, i když už toho měli všichni dost a ve vítězství věřilo jen pár fanatiků. Spíš to, že hodně kritizoval nacistický režim (byl uznáván i v NDR), a najednou tohle.
Fresh festival nabídne krajtu, krokodýla či štíry
Alena Tollarová 13.4. 13:26
Děkuji. Nemusím mít všechno :-)))
Jarní fotopříběh: Láska
Libuše Křapová 13.4. 11:19
Hanko, máš krásné romantické a zasněné snímky :-))
Kdy se začít starat o náš mozek? Ideálně hned
Libuše Křapová 13.4. 10:47
Zajímavý článek, pouze mne zarazila jedna věc. Ve viktoriánské době se v Anglii údajně lidé dožívali stejného věku , jako my. Jak to autor myslel? Vzal průměr nebo jednotlivce? Protože se mi nějak nechce věřit, že v době, kdy J. Vrchlického při jeho dožitých padesátinách nazývali "ctihodný kmete", kdy romány z té doby popisují bídu obyčejného lidu, se běžný průměr dožití pohyboval okolo 80 let. Nevím přesná data, ale v devatenáctém století a začátkem dvacátého byl průměrný věk dožití něco mezi 50 - 60 lety. I u nás se v té době dali nalézt osoby devadesátileté, ale spíše to bylo dáno geneticky, než stravou.
A že byli zdraví? No samozřejmě, ti nemocní a s demencí museli umřít dříve, neměli ty léky, jaké máme nyní my.
Nezajdeme na jedno?
Zuzana Pivcová 13.4. 07:50
Moje znalost Prahy je dost slabá. Cizincům, s kterými bych zašla na jedno, bych asi takhle skvělý výklad dát nedovedla.
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.