Miluji ty chvíle napětí předtím, než odhalím, že to, co se mi jeví být záhadným, je něco známého. To určitě dobře znají všichni, kteří špatně vidí. Rozšiřuje jim to svět o další, ostrovidy nepoznaný, rozměr. Dík za pěknou chvilku napětí. :-)

Hezký článek i fotky, líbí :-)

Evi, no to jo, to by se tedy panelákový národ pobavil. Já jsem se také pobavila, ale zažít bych to nechtěla ani náhodou, a to ani bez toho strachu o svěřené vnouče. Já se do takové "techniky" dostanu jen sporadicky, tak nevím, zda bych si poradila jako ty.

Copak o to! Každý si zdůvodní, čemu sám věří. Maminka nikdy nekouřila, nepila, a přesto zemřela po ataku mozkové mrtvice. Takže si myslím, že podobné výzkumy jsou zavádějící. Nekouřím, nepila jsem, byla jsem štíhlá, měla jsem dostatek pohybu, a přesto mě postihl srdeční infarkt. Příčiny budou asi různé.

Roztomilé příhody. Co by za to mnozí dali, kdyby jen tak "chybovali". :-)

Janu Svěrákovi přeji ještě mnoho let tvůrčí invence a jeho otci mnoho dobrých nápadů. Je dobře, že naše kinematografie má takovéhle talenty. V dnešní době působí jejich filmy jako balzám na duši. Navíc je naše rodina velkým fanouškem Járy Cimrmana, takže velký dík i panu Svěrákovi staršímu.

No, tak toto si budu muset v klidu nastudovat. Jsi fakt šikovný Radku . Ale nevím, nevím, jestli mi to ta moje hlavička pobere...:) díky !

S radostí jsem si přečedtla závěr Vašeho putování. Na konci mám docela zvlhlé oči, že by nějaký prach? Krásné povídání, krásně napsané. Děkuji Vám z celého srdce. Zrovna v tomto týdnu jsem se dívala na ČT2 na pořad o Banátu. Sice to bylo z roku 2004, ale tam jde čas kupředu jen velmi pomalu.

Paní Hano, milá rýmovačka a takové dobrodružství s pejskem třeba jen za humny - však všude je nesmírně krásy, jen když kouknem na oblaka a na tu naši zemičku , po které chodíme.

To je dobré, že se dokážete vžít i do psychiky stárnoucího muže. Moc se mi to líbí. Myslím to ztvárnění.

Jan Werich je pro mě něco jako ikona. Vysoce uznávám cokoliv, v čem jsem ho viděla, co jsem od něj slyšela či četla. Nechávám být jeho soukromý život, levicové či pravicové zaměření, poválečné působení ve filmech, Antichartu a další. Já miluji jeho intelektuální humor a neskutečnou moudrost a chytrost, s jakou ovládal myšlenky a jazyk!!

Jsem moc ráda, že jste to tu takhle souhrnně připomněl. Mnoho z toho mohu potvrdit, jednak díky tomu, že jsem žila v Budějovicích a tam se mí posluchači němčináři většinou dívali na rakouskou TV, jezdily jsme se sestrou za maminkou do léčebny ve Vyšším Brodě, od Dvořiště jsme jely v blízkosti drátů a celou dobu nás sledovali pohraničníci dalekohledem, když jsme měli od školy letní tábor v Malontech za Kaplicí, šli jsme s dětmi do blízkého hřebčína, ale dál ani krok, první hraniční pásmo. A to nemluvím o dokumentaci, která je u nás v archivu. Případy likvidace narušitelů hranic. Některé snímky se nesmějí dodnes badatelům půjčovat.

Učila jsem ve třídě, kde byli bratři dvojčata. Krásní okatí kluci, Řekové, ne nepodobní řeckým bohům. Zkraje byli pro mě naprosto k nerozeznání, ale po čase jsem objevila drobnost, podle níž jsem je bezpečně poznala. Zjistila jsem, že Filip má drobný hrbolek na ušním boltci, který mi připomínal čárku na velkém psacím F. Mělo to ale malý háček, muselo být vidět to správné ucho. Když měli čepici nebo moc dlouhé vlasy, byla jsem vedle. :-) Život dvojčat musí být velmi zajímavý.

Souhlasím s vámi, Ludmilo. Na život není nikdy pozdě. Kdy jindy žít, když ne teď. :-)

Další varianta vitamínové bomby: strouhaná mrkev smíchaná se lžící oleje (uvolní se karoten), k tomu kysané zelí, strouhané jablko a na "velejemno" nakrájená cibule. Další varianta - ovoce uvedené v receptu, sušené brusinky a pokud není dost šťávy z kompotu trochu 100% jablečného džusu.

To byl šikula. A už máme i kočárky s nafukovacími...Už jste píchli?

No, to byl pech. A ještě veršovaný!

Tak toto už je vysoká škola poezie. To už opravdu by jen tak někdo napsat nedokázal. Smekám před takovým talentem.

Takhle podobně bych asi dopadla i já. Proto mi nezbývá, než platit řemeslníkům! :-))

Radku, dík! S první větou nelze než souhlasit. Také se s tím stále potýkám, i když to, co popisuješ zkraje, znám. Někdy se zadaří více, někdy méně.