Při vyslovení slova Mělník se mi vždy vybaví písnička,v níž se zpívá a o soutoku Labe s Vltavou.A pak ještě vínečko. Jen jednou jsem v tomto městečku byla a to jen na skok.Vůbec ho neznám.Takže děkuji za informace.

Zrovna včera jsem se hromádkou hliníkových mincí probírala. Hledala jsem padesátník na akci Přines padesátník, která je pořádána v rámci zlepšení prostředí dětských onkologických pacientů, ale nenašla jsem žádný. Jen desetníky, dvacetníky, pětadvacetníky, ale také několik pětníků a jeden "jedník" z roku 1963, kterému je letos právě padesát let. Hrávali jsme s nimi hru cink s kartami.

Je známo, že hudba má na náladu výrazný vliv. Dusnou atmosféru po volbách určitě nezachrání, ale může lidem zpříjemnit nejen cestování, ale také je lépe naladit před nástupem do práce i při návratu z práce, nebo kamkoliv se lidé metrem vypraví. Sama jsem zvědavá, jaké budou ohlasy. Být nezaměstnaná a poslouchat vánoční hudbu, asi bych spíš upadla do deprese.

Tak to už tu máme za sebou v poezii třetí realitu, tahle je hodně drsná, ale celospolečenská a pravdivá. Bohužel, až moc. Co s tím?

Paní Chantal je fajn ženská. Myslím, že to neměla v životě lehké. Přeju jí hodně zdraví, hodně další krásných divadelních rolí, ale i hodně čtenářů její knihy.

Líbí se mi to doporučení zpracované do bodů. K tomu stolování bych dodal, že nejen jíst u stolu, ale také si pečlivě prostřít. Kultura stolování má význam i když je člověk u stolu sám. Nejde přeci jen a jen o vložení kalorií, vitamínů, sacharidů a bílkovin do těla. Já jím rád hůlkami. Vezmu si misku do ruky a nehrbím se nad talířem, nemačkám si ani hrudník ani žaludek. Jím pomalu a soustředěně. Vychutnávám si každé sousto. Ale rituál si můžete z jídla vytvořit i při použití vidličky a nože. Je to jen v přístupu. Když si při jídle nečtete noviny, pustíte hudbu místo telenovely. Na stole zapálíte svíčku. Po jídle malá sklenka dobrého vína. Večeře může být hezký zážitek i když máte jen sardinky v oleji a chléb.

Láska mě vždycky dojímá. Šťastný je každý, kdo ji má. Kdo o ní umí hezky psát, toho má každý čtenář rád.

Pěkné Jano,mám ve svém okolí několik "Vah",a řekla bych,že to na ně docela sedí,bez ohledu na povahu.

Na podzimu přírodním i životním se mi líbí obě jeho tváře. Ta vlídná, barevná a ještě teplá stejně jako plná plískanic, mlh a větru. To se s radostí zašiju doma a věnuji se svým přátelům nejbližším - partnerovi a knihám, které máme rádi oba. Je moc příjemné užívat si po skororočním i životním ruchu a shonu odpočinku v závětří svého domova. Někdy je moc příjemné být sama.

Další Vaše nádherná báseň,nevím co více dodat,tak jen díky....

Takový krásný zájezd Ti ze srdce přeji. Vídeň byla prvním místem na Západě, které jsem po listopadu navštívila. Ještě dnes se usmívám, když si vzpomenu, že jsem si na cestu autobusem oblékla sukni, kabátek a lodičky, protože jsem měla z Berlína zkušenost, že tam západní páry, které vyrazily o víkendu na oběd, chodily elegantně oblečené, a myslela jsem, že se na Západě takhle obléká běžně. Ostatní účastníci autobusového zájezdu měli trička, mikiny a džíny a já už příště také. V poznání Vídně mám však velké mezery a myslím, že to už nenapravím. Jsem alespoň ráda, že jsem tam byla v době, kdy nás všude radostně vítali.

Někdy bývá pouhá realita lepší, než sen. A stejné je to s Realitou pouhou. :-) Pěkné!

Moc pěkné Zuzko,ale opět se ozvalo naše blíženectví,právě jsem poslala básničku Realita pouhá,sice jsou naše verše rozdílné,ale myšlenky tak trochu splývají,nad tvými básněmi se mi ale tají dech.Díky.

Úsměvné, i když zároveň trochu smutné.

Moje známá Olinka, o níž jsem loni psala vyprávění, se ve svých 87 letech s pomocí dcery přestěhovala z Prahy, kde bydlela ve velkém bytě v 5. patře, do Senior Parku v Luštěnicích. Po svých dvou návštěvách u ní mohu potvrdit, že se jedná o krásný byt v příjemném objektu s podobou uzavřeného dvorce (dcera jí vybrala 2+k.k., 1+k.k. je v celém objektu pouze jeden a myslím, že je dosud prázdný). V objektu bydlí z větší části manželské dvojice, pak samotné ženy a asi 2 muži. Je zde velká jídelna, sloužící i jako společenská místnost, krásné je ničím nerušené atrium. O poskytování základní péče a služeb se stará několikačlenný personál. Jedinou nevýhodou je, že pro návštěvy, které nejezdí autem, jsou Luštěnice hůře dosažitelné. Jiné lokality nemohu posuzovat. Jelikož se jedná o nadstandardní bydlení, je samozřejmě i vyšší cena než třeba v klasických Domovech seniorů. To je na zvážení každé rodiny, jestli seniorovi případně finančně trochu pomůže.

Moc se mi to líbí,jako vždy.

Oli, tvoje vyprávění se mi moc líbí. Má jiskru a spád. Oceňuji také způsob, jakým vyjadřuješ své pocity. Tyhle akce v bytě špatně snáším. Nicméně nás čekají. Doufám, že to s malířem nedopadne jako u vás. Dnes jsou všichni moc chytří, ale často se ukáže, že toho moc neumí.

Často se nedá stanovit pevná hranice mezi štíhlostí a hubeností. Rovněž každá doba s sebou nese jinou představu o pěkné postavě. V mládí, to už jsem se zmínila, jsem byla ne vlastní vinou anorekticky vychrtlá. Nikomu jsem se nelíbila. Dnes řada dívek o takový ideál usiluje. Nemělo by být pravidlem, že k vyššímu věku patří i vyšší váha, cpát se a nechat si vzniknout zdravotní problémy. Na druhou stranu však ve vyšším věku mívá nevypracovaná "štíhlost" u žen podobu vyschlosti či vychrtlosti a to taky moc hezké není, když z rukou visí kůže. Je mi jasné, že na vzhledu se podepisuje i zdravotní stav, a nechci se do nikoho navážet. Nejsem urostlá krasavice. Když Olinka Štolbová včera napsala, že váží pod 60, jen jsem si smutně povzdychla, protože já dnes už ne. Taky to už "není ono". Hlavně chci říct, že by nás fenomén štíhlosti neměl pronásledovat na každém kroku a otravovat nám jinak docela pohodový život.

Jitko, moc krásné, tvé básně jsou stále pěknější. Některou jsem už přisuzovala Zuzaně, tak moc byla povedená. Díky...

Vždycky se těším na tvé verše, a vždy jsem překvapena...a tleskám, tleskám, tleskám.