Je zvláštní, jak se to jako pověra udrželo. Často si potřebujeme zdůvodnit, proč je něco špatně, ale vlastní zodpovědnosti se většinou vyhneme. Bylo by hezké, kdyby každý přijal Tvé uklidňující závěry za své.

Milé jako orosená sklenice čehokoliv, co zažene žízeň...

Zuzko, ani tvé verše nejsou sen, i když se tak tváří. Ty rozjasní mi den a nezůstanou po nich slzy na polštáři.

Perfektní, moc se mi to líbí!!

Něco málo o tom vím, proto si dovolím poopravit obrat "život máme ve svých rukou". Z vedle uvedeného jasně vyplývá, že ho máme ve svých myslích. A myšlení je možné změnit. Řekla bych, že pro naši věkovou kategorii je nejvyšší čas se o to aspoň pokusit, abychom prospěch z toho stihli zaregistrovat.

Je v tom trochu nostalgie, ale zároveň i víra v život příští. A navíc jde jen o osobní vnitřní pocit, zda i v tomhle období vnímá člověk všechny jedinečné krásy, nebo zda na něj padnou chmury. Moc hezké poetické ztvárnění.

Danuš,díky.Už jsem o tom slyšela,ale nikdy nedlala.Musím zkusit.

Zajímavá osůbka! Ta by si mohla dobře rozumět s Květou Fialovou.

Romantika, pozorovací talent a vtip, to je Jana.

Moc krásně vyjádřeno, i když to bolí.

Ráda bych řekla na omluvu nás, Pražáků, že zde se téměř denně setkáváme se zástupci různých charitativních a jiných dobročinných akcí, kteří nás na ulicích nebo v metru oslovují a žádají o příspěvek. Opravdu nelze vyhovět všem. Můžete je ignorovat, jako to někteří z principu dělají s tím, že nebudou suplovat stát, nebo přispět někomu a nárazově.

Zuzko, tak krásně umíš vyjádřit důvěrně známé pocity.

Krátké, obsažné a jako vždy krásné.

trefa do černého :-)

Vrátila jsem se z výletu na hrnčířské trhy v Berouně a Tvá poetická představa letního rána ve mně téměř vyvolala stesk po létu. I když byl krásný teplý den, jitra jsou už jiná.

Tvá invence a témata ze života mi berou dech. Často jimi vyjadřuješ i moje postoje, které mi připomínají, co jsem prožívala nebo prožívám. Tentokrát jsem moc ráda, že jsem se dokázala oprostit od tebou uváděné "narušenosti". A život je krásnější.

Bylo to moc pěkné povídání. Díky redakci za takovou příležitost. Budu se těšit na další osobnost na chatu i60!

Dědeček zahynul v Osvětimi, takže pro mě docela citlivé téma. Navštívila jsem to místo, a dodnes tam visí ve vzduchu zoufalství těch, kteří jim prošli a už se nevrátili, nebo smutek těch, kteří "jen" zažili. Když se tak rozhlédnu po dnešním světě, nemám pocit, že by se lidstvo umoudřilo...

I když má člověk dost pohybu, může být spouštěcím mechanizmem dlouhotrvající stres. Takže udržovat se nejen v kondici, ale také trochu "nad věcí" Než jsem z výše uvedeného důvodu sama prodělala infarkt, myslela jsem si, že se žen netýká - nikdy jsem o žádné, která by zemřela na infarkt, neslyšela, zatímco kosil muže všech věkových kategorií. Teď už si musím dávat pozor, abych své srdce nepřetěžovala ani nevhodnými činnostmi, ani přílišnými emocemi. Pokud jde o pohyb, dávám přednost chůzi, cyklistice a sexu, u emocí vede radost nejen z toho, že je ještě zvládám, ale ze života vůbec. :-)